Román Anna a Vlaštovčí muž je prvotinou newyorského autora Gavriela Savita. Do češtiny byl přeložen záhy po úspěšném americkém vydání, jež zaznamenalo ohlas nejen u kritiky, ale především u čtenářů. Savit patří ke generaci mladých autorů, kteří sami poznali válku pouze zprostředkovaně. Možná i proto je jeho pohled na ni méně dokumentaristický. Východisko příběhu sice tvoří konkrétní historická událost, kdy gestapo v Polsku počátkem listopadu 1939 podniklo zátah na krakovské intelektuály a představitele akademické obce, poté však historický a geografický kontext ustupují do pozadí a vyprávění se soustředí na prožitky dětské hrdinky.

Sedmiletá Anna žije sama s tatínkem, univerzitním profesorem. Po jeho nečekaném zatčení gestapem zůstává bezradná a opuštěná, dokud ji náhoda nesvede dohromady se záhadným Vlaštovčím mužem. Schopnost dorozumívat se s ptáky ho v dětských očích činí důvěryhodným a Anna se s ním vydává na cestu. „Svět v té podobě, v jaké existuje, je moc, moc nebezpečné místo,“ dostává se jí prvního poučení od Vlaštovčího muže na jejich pouti zemí zpustošenou válkou. Cesta je Anninou školou. Zatímco před válkou byl středobodem její existence otcovský byt se spoustou knih, mezi nimiž Anna neodlučitelně tíhla k objemnému svazku bajek, biblických příběhů a mýtů, nyní je pro ni zdrojem poznání přímá zkušenost získávaná putováním. Jejich cesta nemá vytčený konkrétní cíl – sama o sobě je vlastně prostředkem záchrany. Vlaštovčí muž metaforicky zdůvodňuje Anně nutnost cesty jako výpravu za ohroženým druhem ptáka. Pohybují se mnohdy v kruzích, ale návrat do výchozího bodu je spíš ukazatelem toho, jak velký kus cesty urazili, neboť vše kolem nich i oni sami se mění.

S obezřetností a citovou rezervovaností Vlaštovčího muže kontrastuje spontaneita a srdečnost židovského hudebníka Hiršla, který se k putující dvojici načas připojí. Hiršl čelí válečným hrůzám furiantsky, ale nedokáže porušit vlastní morální zásady, což ho nakonec stojí život. Anna dospívá pod křídly Vlaštovčího muže a posléze se jejich role převracejí, neboť je to Anna, kdo přebírá zodpovědnost a zachraňuje Vlaštovčího muže. V charakteristice dětské hrdinky je od počátku zdůrazňována její nevšední hloubavost a předčasná vyspělost, hraničící až s nevěrohodností. Anna je dítě z rodu „Malých princů“ – zvídavá, přemýšlivá, empatická a především dětsky nevinná. Tuto čistotu a dětskou křehkost si uchovává i v přímém kontaktu se smrtí a surovostmi války.

Annin otec, profesor lingvistiky, v dívce odmala pěstoval vnímavost k jazyku jako nástroji myšlení a prostředku komunikace. Obdařil ji širokým spektrem jazyků, které znal, ale to byly jazyky civilizovaného světa a jeho kultur. Po boku Vlaštovčího muže si Anna osvojuje jiné způsoby dorozumívání a musí ovládnout i zcela nový jazyk. Tím je cestovština, řeč tuláků, potřebujících vyvolat sympatie a nevzbudit podezření. V cestovštině se znaková podstata jazyka promítá do jisté manipulativnosti, jejímž cílem je skrýt vlastní identitu. Cestovština je jazyk, který modifikuje a zastírá skutečnost. Anna tak ztrácí i své jméno výměnou za desítku jiných oslovení a totožností, vyfabulovaných Vlaštovčím mužem. Jeho výklad války jako střetu agresivních Vlků a Medvědů soupeřících o moc odpovídá dětskému naivnímu nahlížení na svět, ale je také působivou metaforou. Právě díky tomuto odlidšťujícímu metaforickému posunu si Anna dokáže uchovat víru v člověka a přežít.

Příběh není vyprávěn z bezprostřední dětské perspektivy, nicméně vypravěč, který se občas zpřítomňuje poznámkami na adresu předpokládaného čtenáře, dokáže nahlížet pouze do Annina nitra. Dosahuje tím podobného efektu jako John Boyne v Chlapci v pruhovaném pyžamu, kdy vypravěčský úhel pohledu, záměrně limitovaný dětskou naivitou, kontrastuje se čtenářovou vědoucností. Savit ponechává románu otevřený konec, pokud jde o další osudy protagonistů, které opouští na sklonku války, a pouze částečně poodkrývá některá z tajemství Vlaštovčího muže. Budeme-li však o tomto díle uvažovat jako o svébytném zobrazení člověka v mezní situaci, pak je nemoralizující humanistické poselství, které přináší, zcela jasným a dostačujícím závěrem. Volba vypravěčské strategie a dětské hrdinky vřazují dílo do kategorie určené dospívajícím čtenářům, kniha však nepochybně osloví i čtenáře dospělé.