Po Životě k sežrání (2010) vydává nakladatelství Baobab ve své edici 13 ½ již druhý román cenami ověnčeného Mikaëla Olliviera. E-den. vyšel ve Francii v roce 2004 a ihned získal jednu z četných francouzských literárních cen. Ollivier jej napsal ve spolupráci s neméně známým autorem sci-fi literatury Raymondem Clarinardem.

Děj sci-fi detektivky se odehrává ve Francii nedaleké budoucnosti. Superrychlé vlaky a naopak rychlostně omezená auta, preventivní genetická medikace, to je život v Evropské federaci, který si lze celkem snadno představit. Stejně tak se dospívající čtenář může ztotožnit s Goranem, který vyrůstá jen s otcem v pařížské aglomeraci. Stereotypní život snad až příliš ukázněného adolescenta naruší náhodné setkání. Městem nad Seinou se začíná šířit nová droga a patnáctiletý Goran doprovázející otce policistu z protidrogového oddělení k novému případu spatří jednu z jejích obětí. Je jí krásná Mel, která po požití drogy upadla do kómatu. Od té chvíle netouží Goran po ničem jiném než zachránit Mel a přivést ji zpět do skutečného života.

Román není klasická dystopie, protože hrdinové spíše než se systémem bojují sami se sebou. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny Sergem, který se po odchodu Goranovy matky potýká se synovou výchovou sám, a Goranem, jehož pochopení pro otcovo úsilí skloubit rodinný a profesní život skončí ve chvíli, kdy se zamiluje a vykročí do vlastního života. Přechod mezi dětstvím a dospělostí, jehož nástup většina rodičů snadno přehlédne, bývá náročný pro obě strany a autoři knihy se snaží zachytit jednu z jeho nejbolestnějších podob – snahu vymezit se pomocí drogy.

Vysněný E-den je virtuální místo, ve kterém jsou splněna všechna přání a touhy, a proto je velmi jednoduché stát se na něm závislým. Goran a Mel ale nejsou typičtí adolescenti ochotní z nudy a touhy po dobrodružství zkusit všechno možné. Autoři jejich prostřednictvím ukazují, že upadnout do drogové závislosti může člověk i z mnohem reálnějších pohnutek, jakými jsou osamění, neporozumění okolního světa či naopak touha pomoci druhému, který se již se závislostí potýká.

Cesta do E-denu, ve kterém se nakonec otec a syn oba ocitnou, je pro každého z nich složitá a jak Serge, tak Goran musejí především v reálném světě překonat sami sebe, aby se v E-denu znovu našli. Jejich snaha zachránit všechny oběti elektronické drogy vyvrcholí v závěrečném apokalyptickém virtuálním boji, ve kterém E-den vyjeví svou pravou podstatu a z nějž ne všichni protagonisté vyjdou živí.

Pokud by se příběhu ujal některý z anglicky píšících autorů, dovedl by dle současné módy rozvinout příběh do několikasetstránkové epopeje o zápasu reality se svody virtuálního světa. Příběh Olliviera a Clarinarda je se svými sto dvaceti stranami úsporný až zkratkovitý a některé pasáže by si jistě zasloužily rozvést do větší vyprávěcí a především psychologické hloubky. Na druhé straně kniha nabízí výbornou příležitost pro společnou školní četbu a následné zamyšlení nad jedním z ožehavých problémů dneška. I to bylo určitě důvodem, proč kniha ve Francii získala cenu za literaturu pro mládež, kterou uděluje Nouvelle Revue Pédagogique (Pedagogická revue).

Otázkou ale zůstává, zda kniha spíše než mládeži není určena pedagogům a rodičům. Dnešní čtyřicátníci si totiž na rozdíl od současné mládeže život v e-světě ještě stále představují jako sci-fi. E-den by jim však mohl pomoci probudit se do reality jejich žáků a dětí.