Román Šest dní hněvu Ryana Gattise zachycuje šestidenní nepokoje v Los Angeles na přelomu dubna a května 1992. Pouliční bouře propukly po omilostnění policistů, kteří surově zbili a málem zabili Rodneyho Kinga, černocha provinivšího se příliš rychlou jízdou. Pro román, ostatně stejně jako pro samotné nepokoje, je však příběh Rodneyho Kinga sekundární. Ústřední dějovou premisou je tu skutečnost, že během oněch šesti dní přestala mít policie situaci v Los Angeles a okolí pod kontrolou. Kdo potřeboval, mohl si v té době beztrestně vyřídit účty nebo jen vybít dlouho potlačovanou frustraci.

Jedno či druhé platí i pro mnohé ze sedmnácti vypravěčů Gattisova románu, kteří dávají dohromady barvitý mikrokosmos Lynwoodu, menšího města splývajícího s okrajem Los Angeles, kde žijí hlavně Hispánci a vládnou hispánské drogové gangy. Perspektivu gangsterů a narkomanů doplňují hasiči a zdravotní sestry a téměř každý v nějaký moment přiznává touhu z Lynwoodu utéct. V úvodu románu jsme svědky vraždy Ernesta Very, jehož sourozenci jsou všichni členové gangu. On sám „zapojený“ není, což však nezabrání tomu, aby se stal objektem pomsty za vraždu, kterou spáchal jeho bratr. Na pozadí všeobecného rabování a pouliční anarchie se pak odvíjí příběh krevní msty a války gangů, v níž Ernestova šestnáctiletá sestra zabije bratrova vraha, kterého chce následně pomstít zase jeho bratr.

Více či méně nahodile propojené postavy si předávají štafetu vyprávění v první osobě. Gattis si udělal pečlivé rešerše, vedl rozhovory s bývalými členy gangů i zmíněnými příslušníky pomáhajících profesí a nashromáždil tak množství detailních poznatků ze života předobrazů svých postav, jejichž promluvy tím pádem vyznívají velmi autenticky. Nepřetržitá ich-forma je zase patřičně bezprostřední, obzvlášť když autor několik postav nechává mluvit až do jejich posledního slova. A čtenář s překvapením zjišťuje, že se dokáže stejně dobře vcítit do prodavače tacos, drogového dealera, gangsterského kápa i korejského studenta.

V této souvislosti by bylo možno označit Šest dní hněvu za sociální román, v němž dostávají prostor promluvit vlastními slovy všechna hlavní etnika Lynwoodu (a potažmo Los Angeles) a různorodí reprezentanti jeho obyvatel. Z polyfonie jejich hlasů pak vyvěrá porozumění pro lidi, kteří vědí, „jak hnusně se život dokáže zvrtnout. Všichni ostatní, co teď sedí doma a koukají se na to v televizi, si to vůbec neumějí představit. Takoví lidi jsou těmi bouřemi v ulicích šokovaní. (…) Netuší, co se stane s lidmi, kteří nemají ani vindru a bydlí ve čtvrti, kde nejsou vůbec žádné příležitosti, a tak je tu zločin vlastně správná volba kariéry (…).“

Jazyk románu je v souladu s jeho formou živelně mluvený, což dodává jiskru občasným drsně humorným pasážím. Když se například feťák přezdívaný Malej Creeper rozhodne vykrást svého dealera, plácne si „na dásně poslední zbytek toho salvadorskýho svinstva, protože jenom debil by řídil a šňupal u toho. Stačí jedna díra a všechno vám to spadne na podlahu jako blbovi.“ Nedílnou součástí Gattisova rukopisu jsou také bizarní detaily (jako například japonské borůvkové žvýkačky) a naturalistické zobrazení násilí jako součásti každodenního života. Jak přišel gangster Apač ke svému jménu? „Vzal nůž a sloupnul mu z hlavy celou kůži, kousek po kousku, i s vlasama. Pak to celý hodil do dřezu.“

Šest dní hněvu má přesahy do minulosti a svým způsobem i do budoucnosti. Los Angeles je celá desetiletí geograficky rozděleno podle etnik, což nevytváří zrovna ideální podmínky pro poklidné mezirasové soužití. V románu se tu a tam objevují narážky na – rovněž šestidenní – nepokoje ve čtvrti Watts z poloviny 60. let 20. století a vzhledem k převažujícím Hispáncům mezi vypravěči přijde řeč i na tzv. Zoot Suit Riots z roku 1943, kdy se mexičtí imigranti stali terčem útoků amerických námořníků, jimž byly trnem v oku jejich charakteristické extravagantní obleky („zoot suits“). V ústním podání stále předávaná historie nepokojů palčivě podtrhuje bezvýchodnost aktuálních sociálních problémů. Gattisův historický román z blízké minulosti funguje i jakožto komentář dění vyloženě nedávného; vyšel mezi druhou a třetí vlnou nepokojů ve Fergusonu, které poprvé propukly v srpnu 2014 poté, co bílý policista Darren Wilson zastřelil černošského mladíka Michaela Browna. Ferguson je sice v Missouri, ale příčiny rasových nepokojů bývají podobné, tj. především sociální.

Jedinou slabinou knihy je občasná přednáškovitost, touha vysvětlit přímo příčiny neutěšené sociální situace v částech L. A., a to zejména když se dotýká všeobecně známých věci, jako je třeba přesun výroby do Číny. V závěru lze též román začít chápat jako metafikci, což se dnes jeví jako již trochu ohraný trik, ale Gattisovi nelze upřít, že ta jeho skvěle funguje a že jinak strhující román v závěru nijak nedrhne.