Ernesto Vera
Jsem v Lynwoodu v jižním L. A., někde kus od Atlantic Avenue a Olanda Street, na nějaký dětský narozeninový oslavě. Zrovna přikrývám alobalem tácy s nedojedenýma fazolema, když přijde šéf a že prej mám jít domů dřív a nejspíš nemám chodit ani zejtra. Možná bych měl radši zůstat doma celej tejden, povídá. Má strach, že to, co se děje na sto desátý, by se mohlo přelejt i k nám.
29. dubna 1992 / 20.14
[ 1 ]
Jsem v Lynwoodu v jižním L. A., někde kus od Atlantic Avenue a Olanda Street, na nějaký dětský narozeninový oslavě. Zrovna přikrývám alobalem tácy s nedojedenýma fazolema, když přijde šéf a že prej mám jít domů dřív a nejspíš nemám chodit ani zejtra. Možná bych měl radši zůstat doma celej tejden, povídá. Má strach, že to, co se děje na sto desátý, by se mohlo přelejt i k nám. Ne že by tomu říkal bouře nebo výtržnosti nebo tak. Povídá jenom „ty trable na severu“, ale myslí tím, jak tam lidi zapalují kdeco a rozbíjejí výlohy a pak za to dostanou nakládačku. Napřed se s ním chci dohadovat, ale stejně by mi to bylo houby platný, tak se ani nenamáhám. Strčím fazole do lednice v náklaďáku, popadnu kabát a jdu.
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Host
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.