Na Lonely Street přišly temné časy. Další temné časy, samozřejmě, protože na Lonely Street je pořád temno. Když se vyjasnila situace mezi gangy, přišli zombíci a jejich temný vládce, páter Monster; když to vypadá, že jsou zombíci vyřízení, sáhne jejich pán po tom nejzoufalejším možném řešení a vytvoří si odpudivou armádu, jakou svět a oči dobrých matek neviděly. A do toho se na místní štamgasty valí hrozba, že přijdou o oblíbenou hospodu, případně že mírně nestvůrný komoří doktora Slitiny se zbláznil a možná sežere větší než malé množství lidí… Naštěstí je zde Goon s hasákem a jeho parťák Frankie se samopalem.

Série Erica Powella došla v českých překladech do páté knihy (jakkoliv jsou oproti jiným sériím útlejší), přesto je třeba si povzdychnout. Goonův osud je totiž dlouhodobě na vážkách. V rámci edice Na přání nakladatelství Comics Centrum je to právě Goon, který vždy bojuje o svou šanci do posledních minut, a přitom se jedná o jednu z nejlepších a rozhodně nejoriginálnějších sérií, které jsou u nás k sehnání.

Eric Powell ji píše a kreslí od sklonku devadesátých let a stvořil specifický svět, který spojuje dobovými gangsterkami formovanou představu o prohibici a prostředí ghett jak vystřižených z nejčernějších nočních můr H. P. Lovecrafta o špatné krvi a dekadentním vlivu prostředí. Není problém, když vedle sebe v hospodě sedí loudivý zombík, obří a divný depresivní pavouk a Frankie, co má své potřeby…, které prostě občas zahrnují policajtky a živé krakatice. A všemu tomu šéfuje málomluvná mlátička v dělnickém tílku a čapce, za kterou by vraždila většina žižkovských pepiků.

Zápletky jsou ryzí pulp všech možných žánrů, od hororu přes gangsterku po sci-fi. Grafické provedení pak vzdává hold právě pulpovým obálkám a plakátům – se silným podtónem ironie a leitmotivem hasáku. Protože Goon dobře ví, že dobrá rána poctivým hasákem je prostě dobrá rána poctivým hasákem a řeší většinu problémů… Samostatnou kapitolou jsou vložené reklamy na nejrůznější produkty a služby (kdo nevolal Jasnovidnému lachtanovi, ten snad podle autora ani jako kdyby nežil)

Powell se prostě baví ve vyprávění i kresbě. Ve Zvrhlých choutkách se tak na poli zápletek jedna z kapitol točí kolem toho, jak Goon zlomí dávnou kletbu tím, že založí odbory duchů, kteří už od té doby nebudou vykořisťování zlými vyvolávači…

Powell si navíc rád dopřeje dávku svérázného jazykového pábení, když roztodivná monstra z vnějších vesmírů uvádí dikcí starých komiksů (s jakou jsme se mohli nedávno setkat v antologii jokerovských příběhů vydané BB/Artem), obohacenou o až lovecraftovské obraty a složité konstrukce. Na poli nejrůznějších vizuálních fórků se zase dočkáme stránek vzdávajících poctu filmům Alfreda Hitchcocka nebo již zmíněným gansgterkám třicátých let a noiru let čtyřicátých. Mimochodem, původně byl Goon černobílý, přestože u nás vychází ve vybarvené verzi (přičemž zvolené barvy jsou v dobrém slova smyslu mrtvolné). A když už si myslíte, že vás nedokáže Powell svým nactiutrhačným přístupem ke klasikám všeho druhu překvapit, dopřeje si autorský svéráz něco málo nactiutrhačných metahrátek se sebou samým a nabídne čtenářům srdceryvnou historku o příběhu nazvaném Satanův sodomitní zplozenec, který žel v důsledku cenzury nikdy nevyjde…, ale který si v komiksu vesele čte a naštvaně komentuje Frankie, zatímco Goon se bije s příšeráky.

Ovšem kdyby byl Goon jen ujetá zábava, nakonec by se rychle omrzel. Powell dokázal své absurdní zápletky a ironizovaný pulpový zdrojový materiál propojit s temným tragickým příběhem. Cosi děsivého se skrývá v minulosti vlastně každé hlavní postavy – a příklad děsivého rituálu, který podstoupí páter Monster, aby zvrátil rovnováhu sil, ukazuje, že i v minulosti těch vedlejších. Goonův spojenec Krkavec tak například kdysi selhal ve snaze ochránit své domovské město a byl následně svým protivníkem odsouzen k věčnému neživotu a chorobné touze po mase nemrtvých občanů onoho města. Na jednu stranu je to absurdní kletba, na stranu druhou v Powellově podání nabývá až antických rozměrů.

Ve Zvrhlých choutkách se navíc poodhalí závoj tajemství kolem původu pátera Monstera a připraví se půda pro další velkolepé bitky. Což je vlastně důvod, proč kniha nemůže dostat vyšší hodnocení. Je totiž především přípravou na věci příští a nejrůznější odbočky od hlavní dějové linie nejsou zas tak šílené jako například ty v minulém díle, aby se nedostatek výraznějšího dějového oblouku nějak vyvážil – což je co říct, vezmeme-li v úvahu, že se zde setkáme s autobusem nemrtvých cirkusových liliputů.

I průměrný Goon však rozhodně stojí za pozornost a především za podporu. Ztráta tohoto v dobrém slova smyslu špinavého a vyšinutého komiksu o všech těch lidičkách a bestiích ze zločineckých čtvrtí, které tradiční superhrdinové jen zběžně prolétnou při honbě za záchranou světa nebo je rovnou ignorují, by totiž naši komiksovou mapu ochudila. To je jasné jako… inu jako dobrá rána poctivým hasákem.