Španělský spisovatel Jesús Carrasco patří k nejnovějším objevům současné španělské literatury. Již jeho první román Intemperie (2013) vzbudil velkou pozornost jak mezi čtenáři, tak mezi literárními kritiky, kteří autora ihned začali srovnávat s klasiky španělské rurální prózy, jako byl Miguel Delibes či nobelista Camilo José Cela. Záhy po svém vydání byl román Intemperie ověnčen mnoha španělskými i mezinárodními literárními cenami, deníkem El País byl vyhodnocen jako nejlepší kniha roku a britský deník The Independent jej zařadil mezi nejlepší překladové knihy roku 2014. Kniha byla přeložena do dvaceti jazyků a točí se podle ní film, který je právě před dokončením. Česky vyšla v roce 2015 v nakladatelství Akropolis pod názvem Na útěku ve zdařilém překladu Štěpána Zajace, za nějž byl nominován na cenu Magnesia litera 2016. Čerstvou autorovu novinkou je román La tierra que pisamos (Seix Barral 2016, Země, po níž kráčíme).

Jesús Carrasco se narodil v roce 1972 v malé obci Olivenza v autonomní oblasti Extremadura. Dětství prožil ve vesnici Torrijos nedaleko Toleda, kde jeho otec pracoval jako učitel. Prázdniny často trávil na venkově u dědečka, jemuž pomáhal se zahradnickými pracemi. Tam si poprvé uvědomil, jak důležitou roli sehrává charakter krajiny při formování lidské bytosti a jaký význam má ukotvení člověka v krajině, v níž žije, jeho sepětí s půdou, se zemí. Přestože od roku 2005 Carrasco žije v Seville, svá díla vsazuje do venkovského prostředí a zabydluje postavami tímto prostředím utvářenými, ať už to byl starý pastevec a dospívající kluk v románě Na útěku, nebo Leva z románu Země, po níž kráčíme. Literární kritici zařadili jeho prózu do žánrového proudu neoruralismu, kam spadají nevýznamnější díla autorů frankistického období, jako byli zmíněný Delibes či Cela, a rovněž díla Carrascových starších současníků Julia Llamazarese, jenž zpodobuje leónský kraj s jeho obyvateli, nebo Luise Matea Díeze. Carrascovi také často přezdívají „Delibes 21. století“. Přirovnání k Delibesovi jej těší, ale sám se otevřeně hlásí k tomu, že na jeho dílo měli vliv severoameričtí prozaici. Kritici v díle Na útěku rozpoznali ohlasy Comarca McCarthyho, u druhého románu se autor přiznává k ovlivnění Faulknerem. V jednom rozhovoru k tomu řekl: „Kromě toho, že mě zajímá jeho narativní a estetický svět, líbí se mi onen barvitý jih bohatý na pocity. Faulkner mi pomáhá cítit se jako spisovatel svobodný. Když jsem v pokušení, že ‚tohle nemohu udělat‘, čtu Faulknera a musím obdivovat volnost, s jakou psal. Pomáhá mi být svobodný, bořit hranice a myslet si, že s materiálem, který mám, což je slovo, mohu dělat, co se mi zlíbí.“ Carrasco však připouští i působení ruské literatury, jmenovitě Lva Tolstého.

Jesús Carrasco vystudoval tělesnou výchovu, ale tuto profesi téměř nevykonával. Pracuje jako redaktor v reklamní agentuře a od svých dvaceti let píše. Svůj první román Intemperie ovšem vydal až ve čtyřiceti letech. Do literárního světa se tak uvedl vyzrálým dílem, vystavěným na neotřelých metaforách a barvitých obrazech, vyvolávajících ve čtenáři přímo fyzické pocity, na popisech přírody. Přes jednoduchost děje a nepříliš komplikované zápletky jsou jeho romány čtivé a od prvních řádků plné nedefinovatelného napětí. Carrascův jazyk je přesný, neboť autor pečlivě zvažuje, než se pro některé slovo rozhodne. Švýcarský francouzsky píšící literární kritik Alain Favarguer o Carrascovi řekl: „Španělská literatura našla s Jesúsem Carrascem nový hlas, důstojný a pevný, ale také jasný, průzračný, poetický a veselý.“