Český překlad šestého románu irského spisovatele Colma Tóibína Brooklyn (2009) se na pultech našich knihkupectví objevil již rok po svém vydání. Velkého ohlasu se u nás však nedočkal, a to i přesto, že se může pyšnit oceněním Costa za nejlepší prózu roku 2009 a zařazením do širšího výběru Man Bookerovy ceny. Větší pozornosti se mu dostalo až nyní, kdy vychází dotisk prvního vydání s filmovou obálkou při příležitosti české premiéry filmu, který byl podle románu natočen, a sice v irsko-britsko-kanadské koprodukci. Snímek byl letos nominován na tři Oscary, včetně Oscara za nejlepší převzatý scénář pro Nicka Hornbyho, žádnou z těchto nominací ale neproměnil. Tóibínův román si nicméně pozornost zaslouží nejenom kvůli nové obálce.

Tóibín se v Brooklynu zabývá tématem exilu a emigrace, které je, jak v doslovu k tomuto románu vysvětluje Daniela Theinová, nejenom po staletí jedním ze zásadních aspektů irské reality, potažmo irské literatury, ale i centrálním tématem Tóibínovy tvorby. Irsko se začalo s odlivem obyvatelstva potýkat již na přelomu 16. a 17. století kvůli příchodu prvních protestantských osadníků z Anglie a Skotska. Vrchol emigrační vlny přišel v 19. století, kdy během let 1841–1851 opustila zemi, částečně kvůli tzv. bramborovému hladomoru, celá šestina jejích obyvatel. Dalším důvodem byla irská tradice dělení rodinného majetku – podle níž dědí jen jediný syn a věno dostane jen jediná dcera –, která zanechala řadu mladých Irek a Irů bez prostředků a jejich jediným východiskem se tak stala emigrace. Jak dále upozorňuje Theinová, od počátku 20. století do šedesátých let odcházely ze země hlavně mladé ženy, které ve své vlasti nebyly schopné najít ani zajímavé pracovní uplatnění, ani vhodného manžela. Jejich cílem byly hlavně Spojené státy. Jednou z těchto žen je i Eilis Laceyová, hlavní hrdinka Brooklynu.

Eilis žije s matkou a starší sestrou Rose ve svém (a Tóibínově) rodném městečku Enniscorthy v hrabství Wexford. Eilis je, na rozdíl od sestry, nezaměstnaná a příležitostně vypomáhá v obchodě paní Kellyové, která se k ní ale chová přezíravě a hrubě. Proto jí Rose s matkou zařídí prostřednictvím katolického kněze otce Flooda práci prodavačky v obchodním domě v Brooklynu. Eilis se do New Yorku nechce, nejraději by zůstala doma, kde všechno a všechny důvěrně zná. Má strach a cítí, že na cestu do Ameriky byla vybrána „ta nesprávná z obou sester“ (s. 41). Přesto se na dalekou cestu přes Atlantik vydá a po příjezdu bojuje se steskem po domově a pocity vykořeněnosti.

Jak již bylo naznačeno v úvodu této recenze, zvolené téma a vlastně ani příběh hlavní hrdinky nejsou ničím objevné či výjimečné. To, co z Brooklynu dělá knihu, která stojí za přečtení, je způsob, jakým je tento příběh vyprávěn. Tóibínův styl je civilní, místy až dokumentární, bez zbytečných příkras. Přesto dokáže velice výstižně a uvěřitelně vyjádřit pocity svých postav, jako třeba v pasážích líčících Eilisino stýskání po domově: v Americe „nebyla nikým […] připadala si jako duch. Ať se podívala kamkoliv, všechno postrádalo význam.“ K nikomu a ničemu nenáležela a neměla se nač těšit. Měla pocit, jako by ji „někdo někam zavřel a nechal ji uvězněnou v místě, kde nic není“ (81–85). K tomu, aby čtenáře uvedl do prostředí, ve kterém se jeho hrdinka pohybuje, nepotřebuje Tóibín dlouhé popisné pasáže, vystačí si s autentickými detaily, umně zakomponovanými do dějové linie, díky nimž před vámi krůček po krůčku vystupuje atmosféra přistěhovaleckého Brooklynu 50. let. Národními stereotypy podbarvené soužití Italů, Irů a dalších etnik, způsob, jakým jsou lidé kastováni nejenom na základě národnosti, ale i zaměstnání, všudypřítomný vliv katolické církve, postupné začleňování Afroameričanů do společnosti atd. Stejně živě Tóibín vykresluje i typické rysy života v irském maloměstě.

Poklonu si autor zaslouží i za zdařilé přiblížení světa žen, ve kterém se Eilis pohybuje, ať už se jedná o její domov sdílený s matkou a sestrou, podnájem v Brooklynu, kde Eilis a jejím pěti spolubydlícím vládne upjatá paní Kehoeová, či mikrokosmos obchodního domu u Bartocciho, kde Eilis pracuje. Jistou vadu na kráse ovšem představuje místy až přílišná a těžko akceptovatelná pasivita hlavní hrdinky. Na adresu vydavatele bych pak směřovala výtku týkající se opakovaného výskytu překlepů a na několika místech vynechaných uvozovek v přímé řeči.