Narodila se v roce 1968 v Ploiești a studijně ji formoval exaktní charakter technické fakulty s převážně mužským osazenstvem, konkrétně její ropný a plynový institut. Absolvovala fakultu technologie chemického zpracování ropy, kde měla hned v prvním ročníku možnost setkat se s duchovním mistrem v osobě profesora filozofie Emila Stana, vynikajícího znalce a stoupence Emila Ciorana a Constantina Noiky. Díky němu si pomalu osvojila základy pochybování, skepticismu, kladení otázek sobě i světu a zhroutily se jí jistoty v domýšlivém věku necelých dvaceti let. Celých pět let na univerzitě se neslo ve znamení filozofie, která vytvořila první „pevnou“ strukturu v jejím nitru.

V polovině studií v roce 1989 proběhla revoluce a převrátila vzhůru nohama předpokládanou kariéru po ukončení studií. Takže se studijně zaměřila spíše na fakultu psychologie, aby se později mohla věnovat psychoterapii. Tato druhá cesta je poznamenaná setkáním s druhým duchovním mistrem v osobě jednoho z žáků Constantina Noiky, s profesorem a psychoanalytikem Vasila Dem. Zamfirescem, který v ní probudil zájem o psychoanalýzu a vytvořil tak druhou „pevnou“ strukturu. Na konci dlouhých dvanácti let se stala psychoanalytičkou a mezitím publikovala v různých časopisech jako România Literară, Dilema, LiterNet, Flacăra, Apostrof, Q Magazin atd.

Ioana Scoruş, autorka tří knih, nyní provozuje soukromou psychoanalytickou praxi, je členkou Rumunského kolegia psychologů, nadace Generace – centra pro psychoterapii dětí a mládeže a Rumunsko-francouzské psychoterapeutické a psychoanalytické společnosti – Andre Green. Jako oddychový prostor si buduje malou oázu s lehce aristokratickou atmosférou v podobě krámku s kvalitními čaji, kávou, porcelánem a reprodukcemi uměleckých děl. Čerstvě založila a vede blog cumsimtedomnisoararuxandraromania.wordpress.ro a zároveň přispívá na profesionální blog psihoterapie.ablog.ro.

V současnosti žije a pracuje v Ploiești, je vdaná, má devatenáctiletého syna a sní jen o cestách do míst, o nichž si kdysi mohla nechat jen zdát. Snaží se zvyknout si na neklid vyvolaný „ontologickou nespravedlností“, a sice chybějícím vyšším smyslem, ale od začátku ví, že tahle válka je už prohraná.

Na LiterNetu vede rubriku Poveștile Petricicăi.