Robert Seethaler (narozen 7. srpna 1966 ve Vídni) je rakouský spisovatel, scenárista a herec. Podobně jako jeho stejně starý německý kolega Joachim Meyerhoff se i vídeňský rodák Robert Seethaler dostal k psaní skrze hraní. Začal v polovině 90. let na divadle a postupně se přesunul i před kameru, nakonec se však přesvědčil, že ve světlech reflektorů se neukryje před světem. Takovou možnost mu nabídlo až přítmí jeho pracovny, v níž každý den o samotě bojuje s texty svých románů. Tři dobré věty za den už považuje za úspěch.

Z herce spisovatelem
Seethaler přišel na svět s vrozenou zrakovou vadou a většinu dětství strávil s tlustými brýlemi na nose, což jej automaticky oddělilo od ostatních dětí. Kvůli vysokému počtu dioptrií, který postupně snižovala řada operací, musel dokonce navštěvovat základní školu pro zrakově postižené. Později se živil mimo jiné jako prodejce desek či redakční poslíček, než se dle svých slov rozhodl skrýt pod maskou jiných postav a dal se na herectví.

Podle webových stránek hercovy agentury strávil Seethaler na prknech nejrůznějších divadel pět let, než se na přelomu tisíciletí přesunul k televizní a filmové produkci. V této branži je jeho doposud největším zářezem ironický patolog Kneissler z krimi série Ein starkes Team (Silný tým), role, k níž se od roku 2003 opakovaně vrací. Nedávno si však střihl také menší roli ve filmu Mládí (La giovinezza, 2015), hvězdami nabité novince oscarového režiséra Paola Sorrentina.

Třebaže Seethaler na herectví zcela nezanevřel, dnes o něm hovoří spíše jako o omylu či slepé uličce při hledání sama sebe a stále výrazněji tíhne k psaní. Svědčí o tom i pětice románů, z nichž zejména poslední dva slavily nebývalý čtenářský úspěch.

Outsideři ve věku křehkosti
Pokud by se Seethalerova tvorba dala zastřešit nějakým jednoduchým mottem, nejspíše by souviselo se zkoumáním nejrůznějších vrstev lásky – s jejím hledáním, nacházením a opětovnou ztrátou, to vše zejména na příkladu křehkého věku dospívání. Všechny autorovy knihy totiž krouží právě kolem tohoto ústředního literárního tématu. Už první, tragikomický román Die Biene und der Kurt (Včelka a Kurt, 2006) uvádí na scénu zcela nesourodou dvojici outsiderů toužících po lásce. Šestnáctiletá obrýlená hrdinka „Včelka“ utekla z katolického domova pro dívky a přidružila se k údajnému třicátníku Kurtovi, samozvanému lamači srdcí, který to však se svým zpěvem dotáhl pouze k „turné“ po provinčních hostincích. Právě na jedné takové koncertní šňůře jej v tomto „road románu“ dívka doprovází.

Outsiderem v ryzím slova smyslu je i Herbert Szevko z románu Die weiteren Aussichten (Další vyhlídky, 2008), který společně se svou rezolutní matkou provozuje kdesi v provinční pustině starou čerpací stanici. Herbert vede poklidný, nevzrušivý život. To se však změní poté, co jednoho dne stane tváří v tvář mlčenlivé Hildě, uklízečce z místního plaveckého bazénu.

Bezejmenný naopak zůstává mladík z autorovy třetí, navzdory názvu taktéž tragikomické knize Jetzt wirds ernst (Teď půjde do tuhého, 2010). Vypravěč v ní v první osobě líčí malé i velké katastrofy svého dětství v kadeřnickém salonu rodičů a skrze osobní úspěchy a neúspěchy se prokousává až k osudovému angažmá na divadle. Hrdinu však neokouzlil Čechovův Racek, nýbrž dívka Lotka, jež ve školním divadelním souboru působí.

Dobytí čtenářských srdcí
Trable se ženami, konkrétně s rozvernou Češkou Anežkou, má i sedmnáctiletý naivka Franc Huchel z románu Trafikant (Der Trafikant, 2012, č. 2014), kterého matka poslala do učení do jedné vídeňské trafiky. Pro chlapce ze Solné komory, který strávil většinu dní běháním po lesích nebo rácháním na břehu jezera, jsou ženy zahalené tajemstvím, a tak se s prosbou o radu obrátí na člověka zdánlivě povolanějšího – věhlasného psychoanalytika Sigmunda Freuda. Jenže jak se záhy ukáže, vetchý stařík ženám nerozumí o nic víc než Franc, a navíc má coby Žid na konci 30. let ve Vídni zcela jiné starosti. Nacismus se totiž šíří městem jako mor a uchráněn před jeho vedlejšími účinky nezůstává ani slavný psycholog, ani obyčejný trafikant. Šikovná kombinace osobní a historické tragédie zasáhla čtenáře přímo do srdce a Seethalerovi zajistila první výraznější věhlas.

Přední příčky prodejnosti dobyl Rakušan i s následujícím románem Celý život (Ein ganzes Leben, 2014, č. 2017), s nímž se přesunul k prestižnímu nakladatelství Hanser. Seethaler do románu vměstnal „celý život“ jednoho obyčejného venkovana 20. století. Andreas Egger se jako nemanželské dítě dostává na statek svého strýce, kde však musí strpět nejrůznější příkoří. Později se v údolí, v němž vyrostl, protlouká jako nádeník, podílí se na stavbě místní lanovky, objevuje lásku svého života, číšnici Marii, kterou záhy opět ztrácí, a v neposlední řadě rukuje do armády, neboť někde tam venku za horami zuří druhá světová válka. Zhruba sedmdesát let lidského života zachycuje Seethaler na méně než 160 stranách. Navzdory nebo možná i díky občasné kýčovitosti, kterou mu předhazují kritikové, román už bezmála rok hnízdí na seznamu nejprodávanějších titulů týdeníku Spiegel.

Robert Seethaler píše literaturu pro širokou veřejnost, v níž často figuruje (nešťastná) láska. Jeho postavy jsou prostí, nenápadní lidé, které často až láska či politické události vybičují k více či méně heroickým činům. Čtenáři na tento hořkosladký spletenec slyší, a tak se dá očekávat, že bude Seethaler v průzkumu lásky pokračovat i v budoucnosti.

Dílo:
Die Biene und der Kurt (2006)
Die weiteren Aussichten (2008)
Jetzt wirds ernst (2010)
Der Trafikant (2012, č. Trafikant, Argo, 2014, překlad Michael Půček)
Ein ganzes Leben (2014, č. Celý život, Plus, 2017, překlad Michael Půček)