Jméno norského spisovatele Ingvara Ambjørnsena (nar. 1956) by českým čtenářům nemělo být neznámé. Do češtiny totiž byly v minulosti přeloženy dvě jeho knihy – humorný román o dvou bývalých pacientech psychiatrické léčebny Elling. Pokrevní bratři (Doplněk, 2006), jehož adaptace se u nás hrála hned v několika divadlech, a mnohovrstevnatý román o lidech z okraje společnosti Bílí negři (Doplněk, 2010), který si v Norsku právem vysloužil kultovní status. Přestože těžiště Ambjørnsenovy tvorby spočívá v románové a povídkové tvorbě, vytvořil autor také dvě nesmírně oblíbené série pro děti a mládež. Zatímco mládeži je určena desítka knížek o detektivech Pellem a Proffenovi, pro menší děti Ambjørnsen napsal zatím čtyři knihy o přihlouplém psovi Samsonovi a mazaném kocourovi Robertovi. První díl série s podtitulem Dědictví po strýčkovi vychází nyní v českém překladu Jarky Vrbové v nakladatelství Mladá fronta.

Pes Samson a kocour Roberto žijí v ubohém příbytku „daleko na východě, tam, kde se skoro nikdy neukáže slunce a z továrních komínů stoupá bez ustání hnědý dým“, a jsou nesmírně chudí. Protože nemají skoro nic k jídlu, většinu času prospí, aby na svou neutěšenou situaci zapomněli. Až jednou Samsonovi přijde dopis, ve kterém stojí, že po neznámém strýčkovi Rin-Tin-Tejovi zdědil penzion Nad Fjordem a čtrnáct korun padesát. Samsona dědictví zaskočí, ale Roberto hned vycítí šanci, jak si polepšit. Přemluví Samsona a společně vyrážejí najít penzion a vydělat peníze. Po cestě se však ukáže, že situace není tak růžová, jak by si čtenář myslel – penzion je zchátralý a nikdo z okolí se k němu nechce ani přiblížit, protože v něm straší. Když už se zdá, že se příběh zařadí po bok desítek a stovek dalších, nejen severských příběhů pro děti, v nichž hlavní roli hrají strašidla, je strašidlo rychle sprovozeno ze světa. Samsonovi a Robertovi se podaří penzion opravit a přivítat první návštěvníky.

Příběh je založen na jednotlivých postavičkách představovaných různými zvířaty. Pes Samson je hodný dobrák, ale prostomyslný, bojácný a negramotný. Naopak kocour Roberto číst umí a je podnikavý a vynalézavý. Ambjørnsen se v případě dvou hlavních postav údajně inspiroval ve svém okolí – nemohlo mu prý uniknout, o kolik jsou jeho dvě kočky chytřejší než sousedův hloupý pes. Samsonem a Robertem však galerie svébytných postav teprve začíná: v místním obchůdku prodává čáp, který se jmenuje von Pštros, celý penzion během pouhých dvou dnů opraví hyperaktivní vydra Oli, z domnělého strašidla se vyklubala jezevčice Gréta, obratem zaměstnaná v penzionu coby pikolík, v penzionu pobývá rozervaný a psychicky nevyrovnaný básník krtek Gregor či hudravá krůta slečna Hudryperková, která pracuje jako učitelka a stěžuje si na všechno kolem sebe. Postavy se vzájemně doplňují a vnášejí do příběhu humor a životnou atmosféru. Tento dojem umocňují původní černobílé obrázky norského umělce Pera Dybviga, který nezapomenutelným způsobem ilustroval i sérii dětských knih o doktoru Proktorovi od Joa Nesbøho.

Samotná zápletka knihy je nicméně velmi jednoduchá a podobně jako u ostatních Ambjørnsenových knih pro děti a mládež se nese v detektivním duchu. Záhady, které nakonec obvykle mají zcela realistické vysvětlení, děti milují, takže se rozhodně jedná o dobrý tah. Řešení záhady je ale v tomto případě tak snadné, že vzbuzuje pochybnost ohledně doporučení uvedeného v tiráži: „Pro děti od 8 let“. Domnívám se, že knížka je nejen vzhledem k jednoduché zápletce mnohem vhodnější pro mladší děti, a to zhruba pro věkovou kategorii od 4 do 8 let, jak uvádí například i norská Wikipedie. Doufejme, že se rodiče a prarodiče potenciálních čtenářů nenechají doporučením v tiráži ovlivnit, a mladší děti si tak Samsona a Roberta vychutnají naplno.