„Yangzhouští obchodníci se solí se předhánějí v přepychu. O svatbách a pohřbech vydají statisíce liangů za výzdobu obřadních síní, za jídlo a pití, oděvy a kočáry. Jeden nejmenovaný obchodník si dával při každém jídle připravit víc jak deset chodů… Jiný miloval orchideje a měl jich plný dům, od brány až po zadní obytné místnosti. Další si dal ze dřeva vyrobit nahou pannu, kterou mohl mechanicky ovládat… Bizarních a neobvyklých kousků, v kterých se neustále předháněli, bylo tolik, že se ani vypsat nedají“ (str. 36–38).

Autorka knihy doc. Lucie Olivová působí na olomoucké Univerzitě Palackého. Věnuje se především dějinám Číny, čínskému písmu, literatuře a kultuře vůbec. Čtenářům se zájmem o čínskou kulturu představila již řadu zajímavých témat. Namátkou uveďme dva její překlady: výbor z díla současného básníka Bei Daoa Noční hlídka (Nakladatelství Vlasty Brtníkové a Festival spisovatelů, Praha 2003), výbor Yuan Meiových (Jüan Mej) povídek O čem Konfucius nehovořil (Brody, Praha 2003) či monografie a sborníky zabývající se širším okruhem témat z oblasti kulturních dějin Číny: Tabák v čínské společnosti 1600–1900 (nakladatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2005), Klenoty čínské literatury (Portál, Praha 2006), Čínské pohádky (Vltavín, Praha 2007), Tradiční čínská architektura (Dokořán, Praha 2008), Zvířecí mýty a mýtická zvířata (Academia, Praha 2010).

Ve své nové publikaci se věnuje čínskému městu Yangzhou (Jang-čou), které leží v jihočínské provincii Jiangsu (Ťiang-su). Je pro ně typická síť vodních kanálů, díky níž se postupně stalo významným, kvetoucím obchodním centrem. Zdrojem jeho bohatství byl především obchod se solí. Autorka se zaměřila na pestrý kulturní život ve městě v 18. století. Zdrojem poznatků jí byl cenný dobový pramen, kniha Yangzhouské výletní loďky (Yangzhou huafang lu) z roku 1795. O jejím autorovi, učenci Li Douovi (Li Tou, +1817), není mnoho známo. Jeho literární pozůstalost sestává z nemnoha básní a dvou divadelních her, jež upadly v zapomnění, a z výše jmenovaného díla, které je velmi významnou součástí čínské historiografie.

Lucie Olivová z Li Douova díla pro české čtenáře vybrala a přeložila četné ukázky, které doplnila odborným komentářem. Úvodní část je věnována představení jednotlivých částí města Yangzhou a jeho přírodních krás. Dozvíme se tu mnohé o květinovém a rybím trhu, hostincích, čajovnách či lázních. Podstatná je rovněž část knihy objasňující význam výroby a distribuce soli pro ekonomický rozkvět města a vznik místních vyšších vrstev.

Následně se text konkrétněji zaměřuje na různé stránky kulturního života. Zmiňuje se o významném básníku a literárním kritikovi Wang Shizhenovi (Wang Š‘-čen, 1634–1711), který byl yangzhouským prefektem. Věren literární tradici města, v němž kdysi pobýval i věhlasný básník Su Shi zvaný Su Dongpo (Su Š‘/Su Tung-pcho, 1037–1101), dobře známý i českým zájemcům o klasickou čínskou poezii, všemožně podporoval nadané literáty, založil Jarní spolek poezie a dvakrát uspořádal literární slavnosti u Duhového mostu. Neméně důležité pro rozvoj města byly opakované návštěvy císaře. Například věhlasný císař éry Qianlong (Čchien-lung, 1736–1795) navštívil Yangzhou celkem dvanáctkrát. Vylíčení jedné z císařských cest posloužilo Li Douovi jako úvod ke knize.

Zevrubně pojaté je líčení zálib vznešených vrstev i zábavy prostého lidu. Do první kategorie spadají slavné zahrady, divadelní představení, dívčí herecký soubor a samozřejmě kurtizány. Nechybí ani zmínky o významných osobnostech, jakými byli například vznešený opat Shizhuang (Š‘-čuang), slavný malíř a kaligraf, či básník a sběratel mincí Huang Wenyang (Chuang Wen-jang). Druhou kategorii zastupuje tradiční umění lidových vypravěčů. Populární byly tragické příběhy o ctnostných vdovách, které v duchu konfuciánské morálky spáchaly po manželově smrti sebevraždu, aby nezůstaly rodině na obtíž (v blízkosti města se nacházel pomník pěti takových vdov). Dalším oblíbeným námětem byly strašidelné příběhy. Důležitou součástí života všech vrstev obyvatel byly poutě, zejména ty konané v chrámu Bohyně milosrdenství. Li Dou je, slovy Lucie Olivové, vylíčil „…pohledem diváka sledujícího velkolepé divadelní představení“ (str. 104).

Text doplňují četné reprodukce dobových maleb (včetně barevné přílohy) a dřevorytů, mimo jiné z původního vydání knihy Yangzhouské výletní loďky, a mapa. Nedílnou součástí je ediční poznámka, obsahující jednak stručný výklad o transkripci pinyin a výslovnosti čínských hlásek, dále výklad o čínských osobních jménech, dataci a zkouškovém systému. Čtenář tu najde i bohatý poznámkový aparát, seznam použité literatury a pramenů či slovníček čínských názvů místních jmen.

Drobným nedostatkem této zajímavé publikace je její grafická úprava. Dlouhé pasáže v kurzívě, navíc vysázené písmem typu Monotype Corsiva (na některých stránkách najdeme až čtyři typy písma), se příliš dobře nečtou, ani zlom textu četbu neusnadňuje. Přeneseme-li se však přes tento nedostatek spíše technického rázu, můžeme se vrátit v čase a v duchu se projít rušnými uličkami města Yangzhou, setkat se s významnými osobnostmi 18. století, stejně tak jako s bezejmennými poutníky, herci či vypravěči.