Švédský svaz nakladatelů letos už po šestadvacáté vyhlašoval ve Stockholmu jména nositelů literární ceny pojmenované po Augustu Strindbergovi – Augustpriset. Stejně jako v předchozích letech byla oceněna jedna kniha pro děti, jedno beletristické dílo pro dospělé, jedno dílo z kategorie literatury faktu a v rámci tzv. „Malého Augusta“ („Lilla Augustpriset“) také dílo autora do dvaceti let věku. Odměnou pro vítěze je kromě ocenění a sošky na památku také 100 000 švédských korun (s výjimkou posledně jmenované kategorie, kde činí finanční odměna jen 15 000 švédských korun).

V rámci literatury faktu bychom letos mezi nominovanými knihami nalezli skutečně pestrou směs nejrůznějších témat. I pro nešvédské čtenáře by jistě byly potenciálně zajímavé tituly jako Plundrarna. Hur nazisterna stal Europas konstskatter (Rozkrádači. Jak nacisté kradli evropské kutlruní poklady) novináře Anderse Rydella, zabývající se krádežemi uměleckých děl v okupovaných zemích za 2. světové války, Doktor Nasser har ingen bil. Kairo i omvälvningens tid (Doktor Nasser nemá auto. Káhira v době převratu) od Tiny Thunander, kde autorka sledovala osudy a aktivity egyptského lékaře v průběhu arabského jara, či Popmusik rimmar på politik (Populární hudba a politika se rýmuje) Anny Charlotty Gunnarsson, seznamující čtenáře s pozoruhodným vzájemným vlivem politiky a textů populárních písní.

Naopak ryze švédským tématem se zabýval historik Håkan Håkansson v práci Vid tidens ände. Om stormaktstidens vidunderliga drömvärld och en profet vid dess yttersta rand (Na konci času. O neuvěřitelném snovém světě velmocenského období a jednom prorokovi na jeho nejzazším okraji), kde popisuje osudy Johana Bure, poněkud výstředního šlechtice a samozvaného proroka na dvoře krále Gustava II. Adolfa. Další z nominovaných, spisovatel Per Wästberg, zase zpracovává ve své knize Erik och Margot. En kärlekshistoria (Erik a Margot. Milostný příběh) příběh utajovaného milostného vztahu mezi svým otcem a jeho švagrovou. Odborná porota se však nakonec rozhodla ocenit Larse Lerina za jeho práci Naturlära (Nauka o přírodě), kde autor „mezi květinami a šumící vodou provádí čtenáře světem svých postřehů, nápadů i faktů. Je to svět viděný skrz stéblo trávy. Jsou to nové úhly pohledu na zákruty naší existence. To vše doprovázejí Lerinovy akvarely a obrázky, díky nimž se ke knize čtenář bude často vracet.“

V kategorii knih pro děti a mládež měla želízko v ohni známá spisovatelka Barbro Lindgren, která ve své knize Nu leker vi den fula ankungen (Teď si budeme hrát na ošklivé káčátko) novým způsobem zpracovala motiv andersenovské pohádky. Zajímavým počinem byl také příběh Vi springer (Utíkáme) od Joara Tiberga, který ve své knize nechá dvě děti si užívat radost z běhu, přičemž hlavní postavy při své cestě navštíví mj. Pipi Dlouhou punčochu, Údolí muminků a další místa, která si z dětství pamatují i rodiče dnešních malých čtenářů. Jag blir en bubbla som blir ett monster som blir ett barn (Nejdřív jsem bublina, z bubliny je příšera a z příšery dítě) od Malin Axelsson pak dětem zábavným a pro ně pochopitelným způsobem vysvětluje, co se s nimi děje, ještě než přijdou na svět. Určitou vzdělávací tendenci bychom našli i v díle Tilly som trodde att... (Tilly, která si myslela, že...) od Evy Staaf, která se snaží děti naučit vnímat lidi ve svém okolí jako skutečně živé bytosti s vlastními, často velmi pozoruhodnými osudy a zkušenostmi. Cenu si nicméně odnesl Jakob Wegelius za detektivní příběh Mördarens apa (Vrahova opice), kde se gorila snaží prokázat nevinu svého kamaráda obžalovaného z vraždy.

Cenu Lilla Augustpriset si odnesla Matilde Villegas Bengtsson za novelu Orangeriet (Oranžérie), jejíž hlavní hrdina se snaží vyrovnat se svou transsexualitou. Inspirací byl prý autorce vítěz letošního ročník soutěže Eurovision Conchita Wurst.

V nejsledovanější kategorii beletristických děl pro dospělé se do užšího výběru dostala Ida Börjel se svým básnickým eposem Ma a kromě ní dvě díla kladoucí si otázky ohledně etiky medicínského, zejména psychiatrického výzkumu a vylučování postižených lidí na okraj společnosti. Zatímco i českému čtenáři známý Steve Sem-Sandberg v románu De utvalda (Vyvolení) čtenáře uvádí na kliniku v nacisty obsazené Vídni, Sara Stridsberg situuje svůj román Beckomberga. Ode till min familj (Beckomberga. Óda na mou rodinu) do poměrně nedávné minulosti, do prostředí psychiatrické kliniky v západní části Stockholmu.

Do historie se vrací i Carl-Michael Edenborg, představuje čtenářům dobu na přelomu 18. a 19. století, kdy hrdinka jeho románu Alkemistens dotter (Alchymistova dcera) pátrá po kameni mudrců. Nejvíce však porotu oslovil román Liv till varje pris (Život za každou cenu), ve kterém Kristina Sandberg prostřednictvím hlavní hrdinky Maj, ženy v domácnosti, hledá smysl lidské existence. Uzavřená mezi čtyřmi stěnami bytu v pobřežním městě Örnsköldsvik se Maj snaží nalézt odpovědi na nejdůležitější otázky lidského života a zároveň se přizpůsobit mentalitě nastupujících šedesátých let dvacátého století. Tímto dílem autorka zároveň završila svou volnou trilogii o Maj, kterou čtenáři poprvé poznali jako čerstvě vdanou ženu v kulisách roku 1938.

Celkově lze říci, že letos při udílení cen slavila úspěch především díla kladoucí si otázku po smyslu lidské existence, podobně jako např. před dvěma lety bodovala díla s tematikou holocaustu. Samozřejmě se s největší pravděpodobností jedná o náhodu, přesto je zajímavé položit si otázku, jaká tematika se asi dočká ocenění příští rok.