Letos byl v českém prostředí velmi výrazně vidět americký filmový režisér Tim Burton, a to i přesto, že v kinech neměl premiéru žádný jeho film. V Domě u Kamenného zvonu totiž na jaře a v létě probíhala hojně navštívená výstava jeho výtvarných prací. S ní se s největší pravděpodobností „svezly“ také dvě Burtonovy knihy: nejprve na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství dybbuk novou verzi tragikomických básní o roztomilých zrůdičkách Ústřičkova smutná smrt a další příběhy a v průběhu konání výstavy přišlo Argo s veršovanou pohádkou Můra noční, předvánoční.

Ta vznikla zprvu jen jako kratochvíle v roce 1982, kdy Burton pracoval jako řadový animátor ve studiu Disney. Postupně však získával renomé i komerční úspěchy (definitivně prorazil se dvěma blockbustery o Batmanovi), a tak se příběh o kostlivci, který zatouží nadělovat vánoční dárky, podařilo převést do zdařilé (a opět úspěšné) filmové verze. Ta měla premiéru v roce 1993 (místo zaneprázdněného Burtona ji režíroval Henry Selick a panuje přesvědčení, že i díky tomuto filmu se do animovaných filmů opět vrátila loutka, přesněji stop-motion animace). Téhož roku byl také text vydán knižně, samozřejmě s Burtonovými ilustracemi.

Burton má stále pro mnoho diváků status kultovního tvůrce. Jeho neúnavná hravá fantazie se postupně prosadila a prosazovala tak jako u málokoho podobného ražení. Jistě i proto, že je trochu morbidní, že namísto s okatými zvířecími mláďátky pracuje se záhrobními strašidly, která si ale navzdory bizarnímu vzezření brzy získají sympatie – a to jak dětských, tak dospělejších či zcela dospělých diváků a čtenářů. Burton vrací pohádkám jejich strašidelné až hororové prvky, ale zároveň je rychle převádí do grotesky – a melancholického příběhu zároveň.

Takový je i příběh Jacka Skelingtona, kostlivce z Halloweenska, který „samou nudou zmírá“. A jednoho dne se octne v krásném Vánočním městě a zatouží být jako Santa Claus a nosit dětem o vánocích dárky, namísto toho, aby je s kolegy strašil v době Halloweenu. Nechá unést Santu Clause a sám se vydá nadělovat. Ale svou podstatu nezapře, takže děti místo vysněných hraček dostávají „plyšáčky s vyhřezlými mozky“, „panenku posedlou démonem“ či „lidožravý věneček“. Pohádka je to velmi krátká a přímočará, kromě groteskně strašidelných detailů vlastně příliš nepřekvapí, chybí jí pořádný konflikt a šťastný konec má jen díky poslednímu verši. Ale přesto se vyznačuje půvabem, který ocení i menší děti.

Souvisí to jednak s obrázky, které zabírají více než polovinu knihy (obvykle je v ní vždy stránka textu a stránka ilustrace), ještě více však s textem, jehož významným spoluautorem je i český překladatel. Argo celkem pochopitelně zvolilo Richarda Podaného, který už předtím osvědčil své schopnosti při nových a výrazně lepších překladech básniček z Ústřičkovy smutné smrti. A i v Můře noční, předvánoční předvádí skvělé kousky a dokazuje, že čím více vlastní invence a fantazie do překladu může zapojit, tím lepší bývá výsledek.

Začíná to už názvem – zatímco filmová verze si definitivní vlastně nikdy nenašla (obvykle se uvádějí Ukradené vánoce nebo Noční můra před Vánocemi), Podaný velmi lehce, přehozením slovosledu, našel tvar výstižný, věrný, a přitom zároveň hravý a odkazující i k tomu, že jde o poezii. Samotný tvar veršů se snaží držet blízko anglickému rytmu, proto tak časté zkracování slov o slabiku („bled“, „nes“, „ocit“). To má i mírně archaizující nádech („nadšen a vytřeštěn“), který běžnému čtenáři asociuje Shakespearova dramata a knížce pro děti dodává jemně ironický nádech. K tomu několik formulací, u nichž si jeden není jistý, zda pocházejí od Burtona, nebo od Podaného, ale je za ně vděčný: „Vtom kroutě se a vrtě vylétl z hrobky / přízrak, co trousil ektoplazmatické bobky.“ A nakonec se překladateli do amerického vánočního příběhu podařilo propašovat i Ježíška, a to hned na dvou místech („S kočím tak vyzáblým a děsným, až si každý řek / že tohle není Santa ani Ježíšek“; podruhé Ježíška rýmuje na kožíšek). Jediné, co trochu zamrzí, je nedůsledné překládání jmen: zatímco psa Zera výtečně přeloží jako Nulíka, Halloweenland na Halloweensko a dětská jména uvádí česká (Zuzka, Joska, Janička Nováků), hlavnímu hrdinovi zůstane původní jméno anglosaské. (Ale to by jeden chtěl příliš a obdobná výtka už na stránkách iLiteratury zazněla i s překladatelovou reakcí).

Výsledkem je textově i obrazově výrazná kniha, která obstojí sama o sobě a nepotřebuje být vnímána jako chudší verze filmu. Bilderbuch, který lze dětem přečíst najednou před spaním nebo s jehož recitací mohou starší děti zazářit na vánočních besídkách. Rozhodně jako dárek pod stromečkem vyvolá podstatně větší radost než ty, které se pokoušel nadělovat Jack Skelington.