Peter May dohrává svou ostrovní partii
Poslední díl Mayovy úspěšné kriminální trilogie odehrávající se na skotském souostroví Vnější Hebridy není spletitější nebo vyhrocenější než předchozí knihy. Namísto promyšlených zločinů a záměrných krutostí vycházejí v Šachových figurkách najevo spíše nešťastné náhody, selhání a poklesky, jichž se postavy dopustily pod vlivem nepříznivých okolností.
V brněnském Hostu vyšel po Skále a Muži z ostrova Lewis i poslední díl Mayovy úspěšné kriminální trilogie odehrávající se na skotském souostroví Vnější Hebridy. Hlavním hrdinou románu nazvaného Šachové figurky je opět Fin MacLeod, bývalý příslušník edinburské kriminální policie, který se v prvním díle nedobrovolně vrátil na svůj rodný ostrov Lewis. Započal tak spletitou cestu za smířením s vlastní minulostí a za novým smyslem života, poté co se mu po tragické smrti malého syna rozpadlo manželství.
V Šachových figurkách se Fin nachází tam, kde jej autor zanechal na konci předchozího románu. Stále se snaží obnovit vztah se svou dětskou láskou Marsaili a s již dospělým synem, o jehož existenci neměl osmnáct let tušení. Nyní si Fin na Lewisu našel i zaměstnání – pracuje jako šéf ochranky pro majitele rozsáhlého pozemku a jeho úkolem je bojovat s pytláky. Díky tomu se setkává s přítelem z mládí Johnem Angusem Macaskillem, pro svou zálibu ve hře na flétnu zvaným Piskoř. Uzavřený, neobyčejně inteligentní Piskoř je nenapravitelný pytlák z přesvědčení a živí se vyřezáváním šachových figurek pro turisty. Na jednom neplánovém výletu lewiskou divočinou se Piskoř a Fin stanou svědky vzácného přírodního úkazu, kdy při sesuvu rašeliny zmizí malé jezero a objeí se dosud potopené osobní letadlo. V letadle Fin a Piskoř objeví tělo Roddyho Mackenzieho, svého známého a bývalého člena slavné rockové skupiny Amran. Roddy se před osmnácti lety beze stopy ztratil a mělo se za to, že tělo i s letadlem leží kdesi na dně Atlantiku. Děsivý nález uvede do pohybu řetězec událostí, které Fina i mnohé jiné donutí vrátit se do jistých období v minulosti, na která by radši zapomněli.
May detektivní zápletku doplňuje i dalšími tématy – v Šachových figurkách hraje například stěžejní roli problematika otcovství. Fin po osmnácti letech zjistil, že má s Marsaili dospělého syna Fionnlagha. Navíc se stále vyrovnává se smrtí syna z edinburského manželství. Piskoř bojuje o právo vychovávat dospívající dceru Annu, ale zároveň se nechce vzdát svého svérázného životního stylu. Hned několik postav v románu prochází existenciální krizí a snaží se čelit neodbytně dotírajícím, znepokojivým otázkám. Proč jejich životy nabraly zrovna ten či onen směr? Proč se v nich vrší jedna katastrofa na druhou? Co bylo onou prazákladní chybou, která vedla ke všem následujícím omylům a zklamáním? Nesou za své nepovedené osudy vinu oni sami, nebo jsou jen obětí prostředí?
Mayovy detektivky naplno využívají potenciálu Hebrid – větrem ošlehané ostrovy na severozápadní výspě Evropy, kde život v uzavřených komunitách stále do značné míry ovlivňují radikální kalvinistické církve, jsou v Mayových příbězích živnou půdou pro temná tajemství a traumatické zážitky všech druhů. Ale zároveň ostrovy a jejich obyvatele popisuje s notnou dávkou sympatií a nedělá z nich laciný exotický spektákl. Místní jsou často nadaní, avšak porůznu narušení lidé, což v Mayově pojetí odráží neutěšený stav celé komunity. Na Lewisu se, jak se čtenář během románu dozví, fatálně podepsala první světová válka i rozsáhlé vysidlování v devatenáctém století, které postihlo nejen Hebridy, ale i skotskou Vysočinu. Mladí lidé při první příležitosti odcházejí za vzděláním do měst a na ostrově zůstávají ti, kdo mají buď malé ambice, nebo naopak velké problémy. A ti, kteří přicházejí, mají často na zřeteli zisk, nikoliv obecné blaho.
Právě v posledním dílu trilogie pracuje May s místními reáliemi nejdovedněji. Název románu odkazuje ke světoznámým šachovým figurkám, které byly na Lewisu objeveny v roce 1831. Detailně propracované a moderně působící figurky králů, biskupů a berserků vyřezané z mrožích klů a velrybích zubů byly pravděpodobně zhotoveny v Norsku v druhé polovině dvanáctého století. V této době spadaly Hebridy, Orkneje i Shetlandy pod norskou svrchovanost. Figurky v příběhu nemají jen ozdobnou či naučnou funkci, ale jsou jeho zásadní součástí a poslední stopou, která vede k rozpletení ústředního tajemství. Důležitou roli v životech hlavních představitelů románu hraje i ztroskotání lodi HMY Iolaire, jedna z nejstrašlivějších katastrof v moderních dějinách britského námořnictva, kdy na Nový rok 1919 ztroskotala loď přepravující domů veterány první světové války. Několik desítek metrů od domova zahynulo více než dvě stě mužů a některé vesnice ztratily veškerou mužskou populaci.
Právě podrobná znalost místních reálií a historie, živé, působivé popisy krajiny a psychologická propracovanost postav odlišují Mayovy romány od běžného detektivního čtiva. Autor nezapomíná na to, co se s postavami dělo v předchozích knihách, a vhodnými odkazy k těmto událostem prohlubuje jejich životnost a uvěřitelnost. To platí zejména v případě hlavního hrdiny: čte-li někdo ostrovní trilogii v chronologickém pořadí, stane se pro něj Fin MacLeod dosti reálnou a plastickou postavou a nezůstane pouhým automatem na řešení kriminálních propletenců.
Šachové figurky umně vyvažují evokativní popisy, vhledy do mysli postav a retrospektivní pasáže a neustále udržují čtenáře v napětí, které jej nutí zdolat celý román na posezení. Coby závěr trilogie překonávají očekávání – namísto příběhu, který by byl spletitější a temnější než oba předchozí díly a vyvrcholil by vyhrocenější situací, zvolil autor jiný postup. Namísto promyšlených zločinů a záměrných krutostí vycházejí v Šachových figurkách najevo spíše nešťastné náhody, selhání a poklesky, jichž se postavy dopustily pod vlivem nepříznivých okolností.
Co románu tu a tam ubírá na kráse, je občasná přemíra patosu: například když Fin svědčí ve prospěch svého přítele z mládí před církevním soudem a využívá této příležitosti k plamennému obvinění místních náboženských představitelů z pokrytectví, za což si vyslouží všeobecnou podporu a rovněž obdiv své přítelkyně. Stejně tak Finovo závěrečné rozhodnutí převzít zodpovědnost za další spletitý lidský osud vyznívá vinou vyčichlé formulace jako klišé. Překvapivě nepatetické, civilní a přesvědčivé jsou naopak okamžiky, v nichž Fin rozmlouvá s Piskořovou dcerou Annou a snaží se jí pomoci, aby si ke svému výstřednímu, leč milujícími otci našla znovu cestu. Působivé a nápadité je rovněž využití první kapitoly románu, jejíž smysl čtenáři během celé knihy uniká, a tak se jej snaží spojit s tou či onou dějovou linkou, ale kapitola na své místo zapadne až na samém konci.
Šachové figurky uzavírají trilogii i Finovu cestu k vyrovnání se s traumatickou minulostí (při čtení Mayovy trilogie se čtenář musí chtě nechtě tázat, kolik ran osudu na své postavy autor ještě svolá – smrt obou rodičů v autonehodě, sexuální zneužívání a smrt dítěte se zdají i na obyvatele Lewisu jako značně nadprůměrný příděl životních strázní). Na konci Šachových figurek jej sice neopouštíme coby zaručeného kandidáta na šťastný život až do smrti, ale o poznání vyrovnanějšího, než jsme se s ním setkali na začátku Skály. Zároveň s Finovým sebepoznáním a vnitřním klidem roste, zdá se, i kvalita románů – Muž z ostrova Lewis i Šachové figurky fungují o poznání lépe než úvodní Skála. Celkově se Mayovi podařilo napsat tři kvalitní oddechové romány se sympatickou hlavní postavou a uhrančivým prostředím, s nimiž se čtenáři budou nejspíše jen neradi loučit.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.