Čeští čtenáři se již se skotským autorem Peterem Mayem měli možnost seznámit – jeho román Skála, první díl detektivní trilogie zasazené do prostředí skotského souostroví Vnější Hebridy, vydalo v loňském roce nakladatelství Host. Letos vyšel v tomtéž nakladatelství a opět ve zdařilém překladu Lindy Kaprové i díl druhý, Muž z ostrova Lewis, který volně navazuje na děj Skály. Znovu se v něm setkáváme s nyní již bývalým detektivem Finem Macleodem, který se na ostrově Lewis narodil a vyrostl, avšak většinu života strávil v Edinburghu, kde se stal příslušníkem kriminální policie, a až pohnuté události popsané ve Skále jej přivedly zpátky na rodný ostrov a do kontaktu s vlastní složitou minulostí. Fin se rozhodl na Lewisu zůstat, opravuje si domek po rodičích a pokouší se obnovit zpřetrhané vztahy s bývalou přítelkyní Marsaili.

A právě skrze ni se zaplete do dalšího kriminálního dobrodružství. V rašeliništi na severu ostrova je totiž při každoročním kopání rašeliny na topení objeveno mumifikované tělo mladého muže s proříznutým hrdlem. Tento nález však neobohatí místní muzeum a nezařadí se po bok slavného tollundského muže a dalších obětí pohanských rituálů, jejichž podivuhodně zachované ostatky byly objeveny například v Dánsku, Irsku a Německu. Mrtvý z ostrova Lewis má totiž na paži vytetovaný portrét Elvise Presleyho a název jeho slavné písně Heartbreak Hotel, a musel být tím pádem naživu ještě v roce 1956. Následné srovnávání DNA prokáže, že jediným žijícím příbuzným zavražděného je Marsailin otec Tormod, který však po celý život tvrdil, že nemá žádné sourozence, a nyní trpí pokročilou demencí.

Detektivní příběhy zasazené do odlehlých končin Skotska jsou v posledních letech stále populárnější (letos například BBC odvysílalo první řadu seriálu odehrávajícího se na Shetlandách podle úspěšných románů Ann Cleevesové) a Peter May je jedním z nejuznávanějších autorů v této oblasti. V Muži z ostrova Lewis se čtenáři dostane toho, co v knize nejspíš touží nalézt – sugestivně vylíčené klaustrofobní prostředí uzavřených vesnických komunit, popisy jedinečné krajiny Lewisu a sousedních ostrovů, napínavý spletitý příběh zasahující hluboko do minulosti a postupné odhalování pečlivě skrývaných temných tajemství a dávných křivd.

Peter May své příběhy podkládá pečlivým výzkumem a krom toho, že využívá atraktivní atmosféry Vnějších Hebrid, seznamuje také čtenáře s nejrůznějšími kulturními a historickými reáliemi tohoto po staletí marginalizovaného a utlačovaného, avšak nesmírně bohatého a různorodého regionu. Kurzívou zvýrazněné nesrozumitelné fráze, které se čas od času objeví v promluvách postav, naznačují, že se v dějišti románu nemluví jen skotskou angličtinou, ale rovněž (a v minulosti prakticky výhradně) skotskou gaelštinou. Fin během svého pátrání po identitě neznámého mrtvého projíždí Vnější Hebridy od protestantského Lewisu až k jižním katolickým ostrovům Barra a Eriskay a zastavuje se na mnoha reálných a přesně popsaných místech (takže kdo si Mayův román zvolí coby četbu na dovolenou, může rovnou načerpat inspiraci pro další zahraniční pobyt). Zásadní informace poskytne Finovi skutečný historik a genealog Bill Lawson, který provozuje na sousedním ostrově Harris výzkumné centrum Seallam!, a dějištěm mladíkovy smrti se nakonec ukáže být právě ta pláž, kde se v roce 1745 vylodil princ Charles Edward Stuart, aby zahájil ambiciózní povstání proti vládnoucí hannoverské dynastii.

Netřeba se však obávat dějepravných pojednání, která by byla na úkor příběhu: Muž z ostrova Lewis je především svižně napsaná, působivá detektivkoa, historické informace a reálie jsou použity účelně a nenásilně a hlavním tématem zůstávají traumata minulosti. Jedním z nejzajímavějších aspektů románu, společně s propracovanými postavami a brilantními popisy, je chytře zvolený vyprávěcí postup. Kapitoly popisující Finovo pátrání se totiž střídají s pasážemi, kdy starý Toromod vzpomíná právě na události, jichž se Fin snaží dopátrat. Tyto retrospektivní monology tvoří polovinu knihy a v centru pozornosti v Muži z ostrova Lewis tak nestojí Fin, nýbrž právě Toromod. Mayovi se navíc podařilo napsat tuto postavu tak, že vzbuzuje zájem i soucit, a právě ve starcově vyprávění nalezneme nejsilnější místa románu. Starý pán však, jak již bylo řečeno, trpí demencí a cokoliv, co je nám jeho prostřednictvím sděleno, je tedy třeba brát s rezervou. May tímto způsobem dosahuje i určité dramatické ironie – zatímco čtenář má přístup ke všem informacím z Toromodových vnitřních monologů, detektiv Fin se z nich dozvídá jen ty zlomky, které si sám vypátrá, přičemž vzpomínky jsou oproti pátrání napřed a jsou úplnější. Namísto vševědoucího detektiva, který čtenáře na závěr oslní svými dedukcemi, má zde čtenář navrch a dostává se mu úplnější verze příběhu.

Největší slabinou románu se zdá být, poněkud paradoxně, rozuzlení detektivní zápletky. Finální stopa, bez níž by pátrání nejspíš skončilo fiaskem, je dosti nepravděpodobná – motiv identifikace mrtvého těla pomocí pleteného vzoru sice používá už irský dramatik J. M. Synge ve své jednoaktovce Jezdci k moři, avšak předpoklad, že se na mumifikovaném mrtvém těle zachová otisk natolik přesného vzoru pletené pokrývky, aby posloužil k identifikaci místa, odkud vzor pochází (a potažmo i pletařky), vyžaduje na čtenářově straně jistou dávku spolupráce a ochoty potlačit racionální námitky. Ani dramatické finále, kdy se v duchu akčních filmů ocitnou v ohrožení všichni členové Finovy znovunalezené rodiny, se k celkově melancholickému a introspektivnímu ladění knihy příliš nehodí a tiché rozpletení dávné rodinné tragédie by románu možná slušelo víc než mafiánská vendeta a odjištěné brokovnice.

Celkově je však příběh vystavěn lépe než v prvním díle trilogie, kde čtenáře sice hypnotizovala titulní opuštěná skála uprostřed oceánu, která dvakrát osudně zasáhne do Finova života, ale zápletka i rozuzlení byly, jak poznamenává v recenzi Pavel Mandys, dosti krkolomné. Ani Muž z ostrova Lewis není bohužel této krkolomnosti zcela prost a silnými stránkami knihy jsou opět zejména retrospektivní pasáže, odkrývání minulosti postav a Finův postup na cestě ke smíření s rodným prostředím, s minulostí i se sebou samým. Detektivní linie naštěstí tentokrát funguje přece jen o něco lépe a je dynamičtější, a Muže z ostrova Lewis tak lze bez obav doporučit coby originální a inteligentní oddychové čtení s přidanou hodnotou informací o zajímavém a v našich krajích dosud málo známém regionu.