Tematická monografie In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy reflektuje nové pohledy a přístupy na kulturní projevy rozmanitých náboženských směrů, tehdy působících v geografickém okruhu Čech a Moravy. Sledované období začíná rokem 1415, smrtí Jana Husa v Kostnici, a je ohraničeno první čtvrtinou 17. století. I když je značná část knihy věnována výtvarnému umění, obsahuje i cenný přesah do liturgické hudby, literární produkce a architektury.

Kniha, editorsky zpracovaná Kateřinou Horníčkovou a Michalem Šroňkem, nazírá na problém konfesní tvorby ve čtrnácti hloubkových analytických studiích. Tři souhrnné a jedenáct případových studií nasazují novou optiku na známá díla a hledají nové, alternativní rámce pro porozumění kulturní tvorbě sledovaného období. Kateřina Horníčková v úvodní eseji, příznačně nazvané Konfesionalita díla, zdůrazňuje, že pro objektivnější pohled na zkoumaný materiál, ať už jde o bratrské tisky a epitafy, katolické oltáře a polemiky, utrakvistické oltáře a graduály, či luteránské epitafy atp., je nutný komplexnější záběr, a to vyjmutím tohoto materiálu z významové izolace a zohledněním jeho původních společenských vazeb a kontextů, „… přičemž se musí brát do úvahy jejich interpretační i fyzické proměny v měnícím se náboženském a společenském kontextu v průběhu dějin. S určitou nadsázkou lze tedy říci, že předmětem nového zájmu o výtvarná díla 15. až počátku 17. století je často to, co není vidět přímo v díle samém.“

První oddíl, pojmenovaný Nové rámce, obsahuje tři kritické studie, které hodnotí dosavadní pohled na kulturní konfesní produkci. Autoři Milena Bartlová, Ondřej Jakubec a Martin Horyna tak ve svých příspěvcích relativizují zaběhlé výklady a navrhují alternativní čtení obsáhlejších materiálových celků. Poukazují na nové perspektivy pro hodnocení památek, které dosud byly zčásti mimo zájem odborníků. Milena Bartlová v souvislosti s hledáním nových definic a referenčních rámců pro české umění pozdní gotiky a renesance zmiňuje i výstavní projekt „Umění české reformace“, který byl realizován na Pražském hradě v zimě 2009–2010 právě editory této publikace.

Druhá část Paralelní světy – náboženská kultura a komunikace obsahuje šest případových studií, z detailní perspektivy a v mnohdy překvapivých kontextech, věnovaných tvorbě jako formě určitého náboženského vyjádření. Jan Hrdina zkoumá funkce obrazu před husitstvím, konkrétně se věnuje existenci a spojení odpustkových soch, listin a náboženských obrazů. Píseň Věrní křesťané v Jenském kodexu z historického, literárního a náboženského hlediska zkoumala Milada Homolková: „Píseň Věrní křesťané je jedinou skladbou z husitského písňového odkazu, která se do Jenského kodexu dostala jako celek; kromě ní se totiž na jeho stránkách setkáme jen s malým úryvkem z chorálu Ktož sú boží bojovníci.“ Výtvarnou výzdobou Smíškovské kaple v kutnohorském chrámu sv. Barbory a osobností Michala z Vrchovišť, který své celoživotní úsilí věnoval právě dostavbě chrámu, se zabývala Jitka Vlčková. Studie samozřejmě mapuje i kutnohorské prostředí, v němž se prolínaly vlivy utrakvistů i katolíků. Petr Voit se zaměřil na ilustraci české knihy první poloviny 16. století. Téma ikonografie luteránských křtitelnic v Čechách ve své studii zpracoval Jan Royt. Ženevským portrétem někdejšího hradního pána na Buchlově a příslušníka Jednoty bratrské Jindřicha Zikmunda Prakšického ze Zástřizl se podrobně zabývala Blanka Kubíková.

V posledním oddíle, nazvaném Cesty k (in)toleranci, se pět případových studií zaměřuje na momenty setkání a interakce konfesních kultur a jejich vzájemné ovlivňování. Hned úvodní studie Kateřiny Horníčkové se zamýšlí nad městskou architekturou, řeší konfesionalitu urbánního prostoru. Martina Šárovcová si za téma zvolila jeden z nejstarších ikonografických námětů a zvolené téma svornosti rozvíjela od konkrétního příběhu Svatopluka (uveden v Litomyšlském graduálu), jak varuje své tři syny před nesvorností. Na problematiku zdobnosti a obrazů u Jednoty bratrské se zaměřil Michal Šroněk ve studii Bratrská Bible z roku 1596. Příběh výzdoby a polemiky. Petr Hrachovec ve svém příspěvku pracuje s myšlenkami žitavského primária Kašpara Tralla. Přemýšlí nad významem obrazové a umělecké výzdoby luteránského kostela éry konfesionalizace, konkrétně pak zmiňuje žitavský mariánský oltář. A jak se vlivy evropských reformací odrazily na prostředí hornických měst v česko-saském Krušnohoří, zejména na městě Jáchymov, podrobil výzkumu Petr Hlaváček.

Je velkým přínosem, že se na stránkách publikace In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy sešli badatelé, historici a kunsthistorici, kteří se nejen jinou optikou dívali a dívají na jimi vytčenou oblast výzkumu, ale zároveň se snažili o čtenářské zpřístupnění poměrně specifické oblasti. Obsahově hutná, umně a zajímavě sestavená kniha, v jejímž objektivu je nejen výtvarné umění, ale také architektura, liturgický zpěv a nejrůznější zápisy písní, kázání atp., svým uspořádáním také usnadňuje komparační pohled na kulturní produkci různých konfesních směrů předbělohorské doby. Kladem je i srozumitelnost sdělení, byť jde o souhrn výsledků seriózního vědeckého bádání, což vedle odborné veřejnosti ocení i „pouhý“, ale zapálený milovník historie a umění.