Pětačtyřicetiletý dánský herec Hassan Preisler vstoupil poprvé na literární scénu v roce 2013 knihou Brun mands byrde (Břímě snědého muže), za niž okamžitě obdržel největší dánskou literární cenu za debut (Bodil og Jørgen Munch-Christensens debutantpris) a za niž je také letos nominován na čtenářskou cenu DR Romanprisen.

Hassan Preisler se ve své próze vypořádá s vlastní identitou a tímto bojem naplňuje veškerý děj. Jako spousta dánských občanů zápasí se společenskou vykořeněností vyplývající z rodinného původu. Matka Hassana Preislera je Dánka, otec však pochází z Pákistánu a v tomto rozpětí se pne i Preislerova identita. Na často kladenou otázku: „Odkud jsi?“ odpovídá, že z domova; vyrůstal v Bernu a Berlíně, narodil se v Charlottenlundu severně od Kodaně. Otec je biochemik a ateista, matka učitelka a buddhistka. Když přijde poslední otázka výslechu: „Odkud pocházejí rodiče?“, konečně lidé pochopí Preislerovu snědost. Otec je totiž z pákistánského Láhauru. Preislerovi málokdo věří dánský původ. I přes dánské herecké vzdělání a zcestovalost je v něm stále něco, čím do homogenní dánské společnosti nezapadá. Tím je snědá barva pleti. Snad i proto zvolil autor na obálku své prvotiny vlastní fotografii v šatech Malého Samba od britské autorky Helen Bannermanové, červené sáčko a modré kalhoty doplňuje zelený deštník a fialové boty. Vlastní příběh uvádí úryvkem z básně Břímě bílého muže od Rudyarda Kiplinga.

Autor ve své autofikci mluví sám o sobě, o „Hassanovi Preislerovi, herci debatérovi, urbanizujícím a globalizujícím Hassanovi, o sofistikovaném, demokratickém, dobře se orientujícím Hassanovi, který si nemůže dovolit nakupovat v H&M“. Vypráví čtenářům příběhy, jež zažil, a vypráví je tak, jako by se svými posluchači seděl večer u piva. Hassan Preisler „žije v napětí mezi dvěma identitami, nebo spíš v napětí mezi představami o dvou identitách, pákistánské a dánské“. Tato vykořeněnost ho provází na každém kroku v rodném Dánsku i ve světě. Narodil v dánském Charlottenlundu, ale učil se dřív německy než dánsky. Je dokonce pokřtěný, ačkoli už z církve vystoupil. Oženil se s dívkou May, jejíž otec je Egypťan a matka Dánka, mají spolu dceru Soniu, která je dle autorových slov černá jako uhel a které autor knihu věnoval.

Preisler se přiznává ke svým pocitům a prožitkům, které sbíral po celém světě, vyznává se z nich, vypráví je se zápalem a opravdově, ovšem vzápětí je schopen doznat, že si trochu vymýšlí: „To je ale pěkný příběh, viďte. Jenže se takhle nestal. Ve skutečnosti si nevzpomínám, jestli jsme The Cosby Show viděli nebo ne, ale pamatuju si, že jsme se každou neděli dívali na Dallas a Dollars a že mě posílali do cukrárny pro dort a že jsme ho jedli na pohovce barvy máty a že chutnal spíš jako cukr než jako dort.“

Hassan Preisler si rozhodně umí získat čtenářské sympatie, humorné jsou pasáže, ve kterých bojuje s dánštinou, nebo situace, kdy ho lidé žádají, aby z pozice cizince popsal, co je dle jeho názoru typicky dánské. Lidé jej totiž považují za Pákistánce, tím on však není, neoblomně všem tvrdí, že je Dán, narodil se v Dánsku, má dánský pas a vždy žil v Dánsku. Ale kdy se z člověka skutečně stává Dán? Když přestane křtít děti arabskými jmény? Krize identity je tragikomický vtip, se kterým stojí a padá nejen úspěšnost Preislerova autofiktivního vyprávění, ale zjevně celý jeho životní příběh. Naprostou ironií je pak komentář, že „v USA je přece běloch“.

Hassan se pokouší začlenit do spletitého rodinného příběhu a na vlastní historii se ptá i rodiny. Otec začíná vyprávění o Hassanových kořenech úvodním: „Tvůj pradědeček se jmenoval Hukumdin.“ Hassan tento výrok nechává patřičně vyznít, jako by ta informace mluvila sama za sebe. Zbytek rodinné historie se dozvídáme z vyprávěných střípků, Hassan Preisler čtenáře nešetří, smutné rodinné události míchá se zážitky z cest a dalšími rodinnými epizodami, nakonec máme pocit, že známe Hassanův rodokmen do doby před mnoha staletími.

Graficky jednolitý a těžko přehledný text vydavatel žánrově označil jako román. Jedná se ale spíše o plynulé řazení střípků ze života a proud vědomí. Líčení má spád především díky autorovu úžasnému stylu vyprávění. Hassan Preisler jako by rapoval, se specifickým rytmem začleňuje do svého monologu občasné promluvy či otázky lidí ze svého okolí.

Břímě snědého muže získalo nejen pochvalu z řad čtenářů i kritiků a významnou debutantskou cenu a nominaci na DR Romanprisen, ale také plný počet hvězdiček od významných novin Politiken a Berlingske Tidende. Boj s identitou zahájil na literárním poli nejeden dánský autor, za připomenutí stojí třeba Tarek Omar s povídkovou sbírkou MuhameDÁN (2011), která rovněž sklidila v rodném Dánsku pochvalné ovace.