Ioan Es. Pop (1958) je básník a publicista, narozený v obci Vărai v župě Maramureš na severozápadě Rumunska. Po absolvování kombinace oborů rumunština-angličtina na Filozofické fakulty Univerzity v Baia Mare začínal profesní kariéru výukou rumunského jazyka a literatury v Ieudu ve svém rodném kraji. Po revoluci v roce 1989 pracoval v několika denících, např. Cotidianul (Deník) či Ziarul de Duminică (Nedělní noviny) a spolupracoval s kulturními časopisy jako Luceafărul (Hyperion), Nouăzeci (Devadesát), România literară (Literární Rumunsko) atd. V současnosti pracuje v Bukurešti jako redaktor v nakladatelství Paralela 45. Jeho první sbírka Ieudul fără ieşire (Bezvýchodný Ieud, 1994) získala cenu za debut od Svazu rumunských spisovatelů. Následovaly další sbírky, za poslední z nich Unelte de dormit (Spací nářadí, 2011) obdržel několik ocenění a také titul „Básnická kniha roku 2011“. Své básně také četl na festivalu Den poezie v Praze (2007). Skromný výběr z Popových básní vyšel česky v miniantologii rumunské poezie Konec slavnosti (2010, nakl. Petr Štengl).

Poezie Ioana Es. Popa je velmi osobní a zároveň pesimistická. Svým básnickým projevem připomíná francouzské symbolisty i modernisty jako E. A. Poea nebo T. S. Eliota. Ve svých básních se zabývá zejména tématy smrti, transcendence, vztahu k Bohu a hledání sama sebe.