Americký kreslíř Richard Corben (1940–2020) byl ve světě amerického komiksu pozoruhodným úkazem. Začínal jako undergroundový kreslíř, patřil ke kmenovým autorům americké verze francouzského časopisu Métal Hurlant a od devadesátých let se živil i jako kreslíř pro komerční série velkých vydavatelství. Vytvořil si přitom specifický styl, který je sice přehledný a realistický, ale zároveň znepokojivě jiný, protože i v žánrech hororu, fantasy nebo sci-fi si drží stále tak trochu groteskní výraz. Jeho podstata spočívá v mírně zdeformovaných postavách, které mají vše správně, jen poměr hlavy k tělu úplně neodpovídá lidské fyziognomii, a všechny lidské postavy tak působí poněkud zakrsle.

K tomu mívají protáhlé, ne zrovna pohledné tváře, i když třeba v ději hrají roli žádoucích krasavců a krasavic. Čtenář stále váhá, zda nejde o karikatury a zda se náhodou děsivý nebo dobrodružný děj nezvrhne v nějakou komedii. To se však nestane, alespoň ne nijak přímočaře, jakkoli občas Corben na své čtenáře mrká docela okatě.

Děj Boha krys, komiksového románu z roku 2015, je místy trochu zmatenou směsicí lovecraftovských odkazů, narativních technik napínavého čtení a indiánské mystiky. Prolog začíná ještě v dobách, kdy území Nové Anglie patřilo původním obyvatelům Ameriky, vlastní děj se však odehrává někdy ve dvacátých letech, tedy v době, kdy H. P. Lovecraft publikoval své nejslavnější povídky. Hlavní hrdina Clark Elwood je trochu povýšený doktorand z „lovecraftovské“ fiktivní Miskatonické univerzity a do zapadlé vesnice v zasněžených lesích přijíždí jak na etnografický výzkum, tak v rámci pátrání po ženě, kterou poznal ve velkém městě (Arkham, opět více dle Lovecrafta než dle Batmanova univerza). Do potíží se dostane ještě dřív, než dojede do vesnice, po hádce s indiánským drbanem přijde o auto a následně ho napadne obrovský černý panter. Nic hezkého jej nečeká ani ve vesnici, kde vládne mysteriózní kult krysího boha, který si čas od času žádá oběti, nejlépe lidské. Následuje mnoho dobrodružných eskapád, od klasických venkovských rvaček až po střety s bytostmi možná nadpřirozenými, vše koření erotické scény a všemožné intriky, zrady, zajetí a úniky, prostě obvyklá výbava laciného čtiva.

Zároveň je ale vše natolik bizarní a místy naivní, že musíme pátrat, zda se náhodou Corben trochu nevysmívá očekáváním čtenářů primitivních hororových příběhů. Vtip je v tom, že Corben vlastně nikdy neodkryje karty, takže pocit jistého zmatení budou mít oba typy čtenářů. Ti, kteří chtějí číst přímočarý akční horor, budou možná občas zmateni místy velmi nepředvídanými a nelogickými peripetiemi děje. Ale lépe na tom nebudou ani „postmoderní“ čtenáři, protože Corben jim nikde nenabízí žádný vzkaz, že to celé je vlastně jen více či méně rafinovaná komiksová hra.

Je tu také ještě jedno poněkud přízemní a pro Corbenovy fanoušky (k nimž se počítá i autor recenze) trochu neblahé tušení. Že totiž Corben byl sice mimořádný a originální kreslíř, ale jako scenárista už zas tak skvělý nebyl. A že vystavět konzistentní hororový příběh, ať už poplatný lovecraftovské tradici, anebo si z ní utahující, není nic jednoduchého ani pro tak zkušeného komiksového harcovníka. Komiks Bůh krys je sice radost číst a prohlížet, ale nějak dlouze o něm dumat asi nemá valný smysl.