Prací, jako je publikace Rumyany Georgievy Bulhaři v Čechách. Kulturní charakteristiky, imigrační proces a společenská integrace v současné době, u nás není mnoho. Hlavním tématem díla jsou Bulhaři v Čechách, přičemž jeho autorka je sama jednou z nich. Nejedná se však o „obrázky ze života Bulharů v Čechách“, ani o knihu memoárově-biografickou, jde o prvotřídní vědeckou publikaci, která – ač psána Bulharkou o Bulharech – říká právě díky autorčině nezastupitelné perspektivě cosi podstatného také o nás a především o naší, resp. o naší společné zemi.

Co se týče skladby, resp. povahy díla, představuje práce R. Georgievy text mnohovrstevnatý, který by mohl sloužit jako zdařilý příklad bachtinovské polyvokality. Na stránkách své práce střídá autorka jak perspektivy, tak metody. Od výrazně teoreticky laděných partií, zaměřených na projasnění konceptuálního podloží a terminologického aparátu, přechází R. Georgieva ke stručné rekapitulaci dějin bulharské přítomnosti u nás a k nástinu proměn české legislativy a migrační politiky, aby záhy prezentovala výsledky vlastního empirického výzkumu. Jednotlivé sekce textu však nikterak netvoří do sebe uzavřené autonomní celky, naopak – výsledky získané v jedné části jsou zúročeny v části následující, takže celek tvoří sice polyfonní, ale vzájemně provázané a harmonicky znějící dílo. Nutno však doplnit, že uvedená náročná stavba práce vyžaduje od čtenáře aktivní spoluúčast, má-li dojít k aktivaci všech potenciálů textu. Jinak řečeno – práce R. Georgievy rozhodně není odpočinková četba, vložené úsilí a čas se ovšem čtenáři vrátí takříkajíc i s úrokem.

Po věcné stránce se recenzovaná publikace dotýká ve značně širokém záběru celé řady aktuálních témat, jako je otázka identity, problematika migrací či otázka akulturace a asimilace minoritních skupin. Ve všech případech přitom práce R. Georgievy představuje přínos jak na poli teoretickém, kdy autorka danou tematiku rozebírá v její konceptuálně-terminologické poloze (nejvíce tak v případě konceptu identity, resp. sebepojetí), tak ovšem i v rovině aplikovaně-angažované, neboť veškerá diskutovaná témata jsou vždy vztažena ke konkrétní situaci Bulharů v ČR a jejich reálným, resp. praktickým aspiracím, potřebám, jakož i potížím. Právě posledně zmíněný rys práce, tedy skutečnost, že práce může pomoci při formulaci konkrétních státních politik, a to na řadě rovin státní (ale i neziskové) sféry, je ona přidaná hodnota, která posuzovanou práci odlišuje od naprosté většiny obdobně zaměřených studií, jejichž přínos obvykle nepřesahuje sféru teoretické diskuse.

Zapomenout ovšem nelze ani na to, že předložené dílo přispívá k našemu poznání i na „prosté“ rovině historicko-etnografické. Tak či onak je předmětem práce empirická komunita Bulharů v ČR, a třebaže to není jejím hlavním cílem, obsahuje práce značné množství informací o této skupině, které vytvářejí korpus dat hodnotný i sám o sobě. Jinými slovy – vzhledem k mnohovrstevnatosti textu lze přínos posuzované práce kontextualizovat rozmanitými způsoby, přičemž v každé příslušné perspektivě, resp. ve všech odpovídajících souvislostech, se jedná o dílo značného přínosu, počínaje prostě deskriptivní „etnografickou“ rovinou až po teoretickou úroveň věnovanou diskusi užitých konceptů. Skutečnost, že všechny zahrnuté roviny na sebe vzájemně odkazují a dílčí výsledky tu jsou okamžitě využity onde, činí z předloženého textu sice náročnou, zato však mimořádnou práci.