Když jsem se v dubnu rozhodla, že si udělám výlet do Norska, začala jsem přemýšlet, jak bych co nejlépe využila oněch pět dní, které jsem si na něj vyhradila. Při hledání různých praktických informací na internetu jsem náhodou zabrousila na stránky Oslo Guidebureau, osloské průvodcovské agentury, kde na mě vyskočila nabídka prohlídky města ve stopách Harryho Holea. Usoudila jsem, že jakožto překladatelka Nesbøho krimirománů do češtiny si něco takového prostě nemůžu nechat ujít, a promptně jsem vyčetla, že akce se koná od začátku dubna do začátku prosince každé úterý od 17 hodin, trvá dvě hodiny a stojí 200 norských korun. Sraz je před hotelem Best Western na hlavní osloské třídě nazvané po králi Karlu Johanovi.

A tak přibíhám v úterý 21. května těsně před pátou před zmíněný hotel, kde už čeká postarší a pomenší průvodkyně připomínající venkovskou tetku, vybavená holinami a obřím deštníkem (předpověď hlásila déšť, ale naštěstí se meteorologové netrefili). Poněkud mě zmate, že průvodkyně dramaticky šeptá, přemítám, zda to je záměr, avšak po krátkém hovoru se ukazuje, že je jen silně nachlazená. Chvíli čekáme, ale protože se už nedostavuje žádný další Harryho příznivec, začínáme. V hotelové businness lounge se seznamujeme, průvodkyně je překvapená, když zjistí, že jsem četla všechny „harryholeovky“, a nepokrytě mi závidí, že vlastním i nejnovější, desátý díl, který v Norsku oficiálně vyjde až 6. června a o němž se spekuluje, o čem asi bude a zda je tentokrát opravdu dílem posledním.

Následuje bleskový výklad o tom, kdo je Harry Hole a kterou z knih je nejlepší začít. Celkem dle očekávání doporučuje průvodkyně Červenku, neboť je to první kniha, která se odehrává v Oslu, a navíc se v ní poprvé objevuje Ráchel. A pak už vzhůru po stopách zločinu. Z prostranství před hotelem průvodkyně ukazuje několik míst: napravo historickou budovu univerzity, v níž dnes sídlí právnická fakulta, na které Harry nejspíš musel studovat, za námi náměstí bratří Egerových, kde byl ve Spasiteli zastřelen voják Armády spásy, nebo Theatercafeen nalevo za Národním divadlem, kam chodil v Pentagramu producent Willy Barli na pravý fenyklový chleba, jenž se mu později stal osudným.

Odtamtud se vydáváme k architektonicky velmi zajímavé novostavbě osloského městského soudu (navzdory červencovým událostem roku 2011 v podstatě nijak nestřežené) a od ní postranní uličkou k nakladatelství Aschehoug, jež je jedním z největších nakladatelských domů v Norsku a kmenovým nakladatelstvím Joa Nesbøho. Tam průvodkyně zpestřuje výklad historkou o tom, kterak Jo Nesbø trval na tom, že chce svou prvotinu vydat pod pseudonymem Kim Erik Lokker (jde mimochodem o přesmyčku vzniklou z názvu jedné norské koledy). Když se ho ptali na důvod, vysvětlil, že jako velice známý hudebník nechce, aby jeho sláva ovlivnila prodej knihy. V nakladatelství ho však ujistili, že o něm v životě neslyšeli, a tak nakonec vyšel Netopýr pod autorovým pravým jménem.

Přes několik dalších míst se postupně dostáváme do čtvrti St. Hanshaugen. Procházíme hřbitovem Našeho Spasitele, přes nějž chodí Harry ze svého bytu do kanceláře v šestém patře policejního ředitelství na Grønlandu. Ze hřbitova je také vidět na dům číslo 15 v Ullevålské ulici, ve kterém kapala v úvodní scéně Pentagramu ze stropu do hrnce s vařícími se bramborami podivná tekutina (opravdu se zde nachází veřejná prádelna, jedna z mála v Oslu, jak průvodkyně upozorňuje). Nakonec nás čekají největší perličky celé túry. První z nich je hospoda Underwater (má skutečně zajímavý interiér a každé úterý a čtvrtek si zde lze vyposlechnout árie v podání známých operních pěvců, což Nesbø vtipně použil i v jedné ze svých knih) a vzápětí následuje v paralelní ulici Waldemara Thraneho hostinec U Schrøderů. Chabé zastoupení něžného pohlaví jen potvrzuje, že se jedná o typicky pánský lokál, často navštěvovaný osamělými vlky. V nejzazším rohu u okna prý občas sedává Jo Nesbø. Cedule na dveřích hlásá, že zde platí přísný zákaz vstupu s notebookem. Podle slov průvodkyně pak prý totiž hosté jen pracují a málo pijí. Zákaz se údajně vztahuje i na samotného velkého detektivkáře – v Norsku prostě platí stanovená pravidla pro všechny bez výjimky. Tudíž zde Joa Nesbøho nepřistihnete, jak nad klávesnicí hloubá o dalších osudech svého excentrického kriminalisty, ty sepisuje při čekání na letištích, v restauraci musí i on svírat místo myši půllitr.

Od Schrøderů (kde ostatně právě hledali servírku, zjevně ideální způsob, jak se s literární hvězdou seznámit osobně) už míříme do Sofiiny ulice cestou, kterou Harry dokáže projít i poslepu, jak se lze dočíst třeba v Nemesis. Harry bydlí v domě číslo 5, ve třetím patře. Na jednom ze zvonků je skutečně napsáno „Harry Hole“. Zkoušíme zvonit, ale nikdo neotevírá – Harry je patrně v terénu. Nebo že by vyspával opici?

Při té příležitosti se ptám, kde přesně bydlí Jo Nesbø, vím, že v luxusní čtvrti Majorstua, ale přesnou adresu neznám. Průvodkyně se tajuplně usmívá a šeptá mi, ať se podívám do Zlatých stránek. V otevřené norské společnosti se člověk pouhými několika kliknutími dozví nejen to, kde kdo bydlí a jaké má telefonní číslo, ale i to, kolik vydělává a kolik zaplatil na daních.

Cestou zpátky do centra ještě diskutujeme o tom, kde u řeky Aker asi mohla být zavražděna Ellen Gjeltenová nebo jaký má norská Armáda spásy názor na Spasitele. Prohlídka končí v Summit Baru, ležícím v 21. patře hotelu Radisson Blu Scandinavia. Před sebou máme město jako na dlani – zleva kopec Ekeberg s funkcionalistickou restaurací, osloský přístav i královský zámek, na jehož balkon odsud mířil atentátník v závěrečné strhující scéně z Červenky. Právě v 21. patře se odehrává také neméně dramatické finále Nesbøho třetí dětské knihy o doktoru Proktorovi. Už jen kvůli skvostnému výhledu stála celá výprava za to. S průvodkyní jsme navíc probraly Harryho možné osudy a pokusily jsme se též odhadnout, kolik detektivek s Harrym Holem Jo Nesbø ještě napíše.

Na tu nejnovější, desátou, která se jmenuje Policie, se můžeme těšit v norském vydání už za pár dní, český překlad se samozřejmě také chystá.