Známý španělský spisovatel Juan José Millás nás ve svém díle provází světem cizoložníků a cizoložnic. Už v prologu autor nabízí rozbor cizoložství a v knize se brzy dozvíme, s jakými bizarními problémy se nevěrník může během záletu setkat. Snad nejpozoruhodnější možností je, když si cizoložník uvědomí, že ve své milence vidí jejího manžela, a najednou si musí přiznat, že ač to netušil, přitahuje ho právě on. Juan José Millás k nevěře přistupuje ironicky i se zaujetím a považuje ji za důležitou součást naší společnosti, neboť, jak uvádí, cizoložství je všudypřítomné.

Ve dvaceti šesti povídkách můžeme vidět nevěru v jejích nejrůznějších podobách. Avšak soubor v jemně pikantních, osobitých a humorných příbězích zprostředkovává víc než jen pohled do ložnic, kde se rozvíjejí zakázané vztahy. Spisovatel nepátrá přímo po kořenech nebo příčinách či důsledcích nevěry, zajímá ho spíš její jádro, tragikomické i pravdivé. Výše naznačená bizarnost kralující jednotlivým historkám se dá shrnout pod motiv zmatku, který cizoložství vnáší do života postav. Právě zmatek nevěrníků ve všech povídkách vytváří zápletku, případně zajímavé rozuzlení.

Například v povídce o muži, který touží po ženě pouze tehdy, není-li jeho manželkou: když se ožení se svou milenkou, touží opět po své bývalé ženě, ovšem když se k ní pak vrátí, začne zase psát milence. Mužův zmatek se točí v začarovaném kruhu, graduje v chorobně nutkavém cizoložství. V jiné povídce se s autorem můžeme zamyslet nad tím, co se stane, když muž za všeobecného výsměchu rodiny začne chodit běhat: běháním se změní, běhá dál a zajde to tak daleko, že jednou vyrazí a už se nevrátí, „zaběhne se“. Banální případ nevěry způsobuje to, že se jeden druhému začne vzdalovat, až se vzdálí natolik, že zbytky vzájemné přitažlivosti nadobro vymizí. V jiné povídce, pro změnu s tématem platonické nevěry, dochází Millás k překvapivějšímu obrazu: muž a žena se setkávají v autobuse, a když potom po dlouhých letech budou společně pohřbeni, autor přirovnává místo jejich společného odpočinku k „autobusu, který nikde nestaví“ a nabádá čtenáře, aby si jejich vztah představil jako ráj, v němž tito dva platoničtí milenci spolu budou moci zůstat nadobro, nejen do konečné zastávky. Snad nejpozoruhodnější příběh, v němž dojde k tomu, že se pouhé úvahy zhmotní, je příhoda o těhotné ženě žijící v poklidném manželství. Její muž, obchodník, často cestoval do Afriky, a když byl jednou na cestách, žena objevila jeho kompromitující fotografie se dvěma černoškami. Toto zjištění ji přivedlo k myšlence, že svého manžela vlastně nezná. Je pro ni cizincem. Ale co kdyby se mu i ona odcizila a žila dvojí život? Nebylo by to snad spravedlivé a snesitelné? Celý příběh vyústí v nečekaný závěr…

Millás v povídkách popisuje cizoložství jako zvláštní situace, které účastníky uvádějí ve zmatek: sami nechápou, co se to vlastně děje. Čtenář má možnost pokradmu vstupovat do příběhů, kde se hrdina ve spleti nevěrnických hrátek ztratí. Millás svým cizoložníkům připravuje složité a absurdní chvíle, aby mohl patřičně odhalit jejich přístup k partnerským vztahům – nikdy ale nemoralizuje. Pozoruje svět záletníků a záletnic a jen suše konstatuje, že cizoložství nemůže skončit jinak, než že dříve či později vyvstane zmatek, v němž jsou si všichni milenci, milenky, manželé i manželky rovni.