Juan José Millás patří k významným španělským spisovatelům druhé poloviny 20. století. Narodil se roku 1946 ve Valencii jako čtvrtý z devíti dětí. Jeho rodina se záhy přestěhovala do Madridu do předměstské čtvrti Barrio de la Prosperidad, která se objevuje i v Millásově díle. Studia filozofické fakulty v Madridu nedokončil: jednak se tím rozhodnutím odvrátil od tehdejšího vzdělávacího systému spadajícího pod Frankův režim, jednak se mohl naplno věnovat samostudiu a četbě, která ho zajímala více než přednášky. Podle Milláse jsou totiž četba a tvorba dvě strany jedné mince, což lze pozorovat i v jeho textech. V roce 1972 dopsal své první dílo, které však nikdy nebylo vydáno.

Juan José Millás je především autorem povídek a románů. Česky zatím vyšlo pouze jedno jeho dílo, a to v roce 2012: Povídky o zmatených záletnících (šp. Cuentos de adúlteros desorientados, 2003). Sbírka obsahuje několik příběhů, ve kterých se autor, jak název napovídá, humorným způsobem věnuje problematice nevěry.

Dva jeho romány si čeští čtenáři mohou prozatím přečíst ve slovenštině: Nepozeraj sa pod posteľ (2007) a Dve ženy v Prahe (2004). Nepozeraj sa pod posteľ je román zasahující do fantastického žánru. Druhé dílo se zamýšlí nad tím, co je pravda, realita a fikce. Kromě názvu, který potenciálního čtenáře jistě zaujme, je určitě zajímavý i způsob, jakým je tento román napsaný. Millás se totiž věnuje problematice příběhu a literatury obecně, nastiňuje zmíněný problém hranic mezi fikcí a realitou a zabývá se také otázku „pravdivosti“ literatury, totiž otázkou, zda má být dobrá literatura také pravdivá.

Jedním z jeho nejznámějších románů je však El desorden de tu nombre (1988), který bychom mohli přeložit jako „Chaos tvého jména“. Kromě milostné a detektivní zápletky v něm Millás řeší i problémy ze zákulisí vzniku knihy: postava, která je Millásovým alter egem, se snaží najít odpověď na to, jak dopsat svůj rozpracovaný román. Avšak románové dílo se začíná prolínat s realitou a autor opět musí řešit otázky typu co je to vlastně fikce či jaký je úkol a vztah spisovatele a čtenáře?

Nové technologie posledních let Milláse inspirovaly k vytvoření nového žánru: tzv. antipovídky (španělsky anticuento), jež se pohybuje v neurčité oblasti mezi povídkou a novinovým komentářem. Hlavní hrdina se vždy vyjadřuje k událostem ve Španělsku, příběh však má fiktivní rámec a nejsou mu cizí ani fantastické prvky. Sám Millás tento žánr charakterizoval jako „kroniku každodenního surrealismu dávkovaného po perlách“.

Jeho zatím poslední Millásovou knihou je krátká aktuální reflexe Vidas al límite (2012, Životy na hraně). Dílo je koncipované jako rozhovor autora s mužem, jenž se rozhodl ukončit svůj život eutanazií: jde o zpověď člověka, který na pozadí své nemoci objasňuje vlastní postoj k eutanazii.

Juan José Millás působí i jako novinář, pravidelně píše sloupky pro deník El País. Obdržel významné ceny jak za díla literární, tak jako novinář – například Národní cenu za prózu (Premio Nacional de Narrativa, 2008), ocenění nakladatelství Planeta (2007, Premio Planeta za román El mundo, Svět) a v roce 2002 také národní cenu udělovanou novinářům, Premio Miguel Delibes. Jeho dílo bylo přeloženo do více než 20 jazyků.