Catalin Dorian Florescu
Catalin Dorian Florescu se narodil v roce 1967 v Temešváru. Rodné Rumunsko trvale opustil s rodiči v roce 1982 (poprvé se rodina pokusila o emigraci na Západ již v roce 1976, krátce přebývali v Itálii a Americe) a od té doby žije v Curychu, kde vystudoval psychologii a psychopatologii.
Catalin Dorian Florescu se narodil v roce 1967 v Temešváru. Rodné Rumunsko trvale opustil s rodiči v roce 1982 (poprvé se rodina pokusila o emigraci na Západ již v roce 1976, krátce přebývali v Itálii a Americe) a od té doby žije v Curychu, kde vystudoval psychologii a psychopatologii. Šest let pracoval v oblasti léčby drogových závislostí. Od roku 2001 působí jako spisovatel, vydal pět románů, za něž sklidil četná ocenění, ale píše také eseje, povídky a články do německy psaných novin a antologií.
Již románová prvotina Wunderzeit (2001) přinesla Florescovi vedlejší Cenu Adelberta Chamissa, renomované vyznamenání udělované spisovatelům, kteří píší německy, přestože to není jejich mateřský jazyk. U čtenářů i literární kritiky zaznamenaly pozitivní ohlas také další romány Der kurze Weg nach Hause (2002), Der blinde Masseur (2006) a Zaira (2008). Cestu k čtenářskému úspěchu korunoval prozatím poslední román Jacob beschliesst zu lieben, za nějž autor získal v roce 2011 Švýcarskou knižní cenu. Knihy se v německy mluvících zemích prodalo více než 50 000 výtisků a byla přeložena do několika jazyků, mj. stejně jako všechny předchozí Florescovy romány do rumunštiny, ale také do češtiny (Jacob se odhodlá milovat, Labyrint, 2013).
Román líčí dobrodružný životní a rodinný příběh Jacoba Obertina, potomka švábských Němců, kteří za císařovny Marie Terezie kolonizovali rumunský Banát. Časově je Jacobův osobní příběh ukotven mezi dvacátá a padesátá léta dramatického dvacátého století, avšak přerůstá v rodinný epos, postihující tři sta let evropských dějin, naplněných válkou, zradou a pachtěním po moci a majetku. Jacob, nejmladší z Obertinů, nechce přijmout stejný úděl a navzdory utrpěnému příkoří se odhodlá jít cestou lásky.
foto © Martin Walker