Hrábky drápky odpadky je kniha, které si milovníci české poezie nemohou nevšimnout. Svým formátem i výtvarným zpracováním na sebe poutá náležitou pozornost – ať již v sousedství útlých básnických sbírek v oddělení poezie, nebo mezi knížkami pohádkovými v literatuře pro děti. Jde o výbor z poezie 19. století, který vydalo nakladatelství Albatros, a měl by být určen pro děti. Ovšem pro děti devatenáctého století.

Hrábky drápky odpadky nejsou obyčejný „výbor z poezie“, ony jsou totiž krasohled neboli dětská hračka, vzniknuvší taktéž v devatenáctém století, která svému majiteli nabízí nespočet obrazů a překvapení. Podobně naše kniha. Ta svým pojmenováním odkazuje ještě k jiné hře, a sice k drápkům neboli kamínkům. V praxi to znamená, že s tímto poetickým krasohledem řádně zatočíte a pomícháte jeho obsah tak, že už to nepůjde vrátit zpátky. Ovšem zcela bez pravidel to také není. Každá báseň má u sebe odkazy na básně další, ve kterých se objevují podobná témata či motivy, a krasohled je tak plný předem daných pěšinek, po nichž se můžeme vydat. V jejich systému a proplétání se vyzná snad jen samotný editor krasohledu Petr Šrámek, který podobný způsob čtenářské hry nabídl již dětem století dvacátého ve svém minulém básnickém výboru Nebe peklo ráj. Tehdy se ještě jednalo o antologii, kterou jste mohli dát k dispozici svým dětem na čtení i hraní a oba dva účely byly bez problémů naplněny. S poezií století devatenáctého je to jiné. Ať už se v ní zmiňují, či nezmiňují motivy dětí, dětství a hry, pro současné děti (tedy narozené ve století jednadvacátém) příliš vhodná není. Hrábky jsou antologie záhadná, mladším čtenářům místy nesrozumitelná a od začátku do konce strašidelná. Své o tom musí vědět i jejich ilustrátor Chrudoš Valoušek, který se zhostil zajisté příjemného, ovšem nikoliv jednoduchého úkolu: totiž doprovodit téměř dvě stě šedesát českých básní patřičnými ilustracemi; roztřídit krasohled na malé součástky, vybrousit je, nabarvit a připravit na dané místo, co kdyby se zrovna teď zastavil čtenář-pozorovatel zrovna zde! Valouškovo výtvarné ztvárnění antologie svou hravostí a pestrostí pozornost dětí zajisté upoutá, přesto nemůžeme říct, že vytvořil knihu vhodnou pro současného dětského čtenáře. Vždyť co on to vlastně maloval? Na titulní straně jsou to ještě cínoví vojáčci, panenky, míčky a jiné hračky, uvnitř v knize pak nespočet smrtek, lebek, hrobů a strašidel, hřbitovů a křížů, kapající krve, prasklých srdcí či zdeformovaných, nešťastných postav. Neštěstí a strach téměř na každé straně. Stejně tak verše. Když už se týkají dětí, jedná se o děti mrtvé, nemocné a zubožené, v lepším případě o sirotky nad hrobem rodičů. V tom opačném: „Pod jilmou na stráni, v zemi nesvěcené, leží zakopáno dítě pohozené. Vlastní rukou ho tam matka zakopala tajně o půlnoci – ani nezplakala“ (J. V. Frič). Ukolébavka také nepůsobí příliš konejšivě: „Plač jen, plač a vyplač se, můj synku spanilý, by ti slzy do života nezbyly!“ (J. Červenka). Pirátská loď pro malé kluky hledající dobrodružství? Samozřejmě tam taková pluje, ovšem „na mrtvých vodách, začíná hnít“ (J. Karásek ze Lvovic). K. J. Erben je zastoupen Polednicí, Vodníka obstarala Božena Němcová. Objevují se zde i jiné kouzelné či mytické postavy a personifikovaná zvířata, tudíž vzniká dojem, že se vydáváme do pohádky, ovšem není to tak. Abychom skutečně našli nějaké básně pro děti, musíme krasohledem projít nejprve poctivě, od začátku do konce, bez nabízených her a zkratek, a musíme si bohužel vytvořit i vlastní obsah. Bude se jednat už o sedmý, protože kniha samotná nám jich nabízí šest. V případě ztráty orientace během četby lze snadno dohledat autora podle jména anebo básně podle počtu veršů či jejich začátků. Dále je zde mj. seznam měst, ve kterých se básníci narodili, a autoři podle roku narození. To samotné napovídá, že se krasohledem pokochá především literární historik a vůbec každý milovník starší české poezie. Zkrátka duše předminulého století. Doufejme, že je jich mezi námi hojný počet, neboť Hrábky drápky odpadky jsou kniha, která si rozhodně zaslouží širokou čtenářskou pozornost. Kéž by ji každý zapálený čtenář pročítal a její cesty rozplétal alespoň tak dlouho, jako je její editor skládal dohromady. Vyrobit knihu-krasohled určitě není jednoduchá věc a zabere celou životní etapu.

Rodičům dětí ze století současného nezbude nic jiného, než si na svůj vlastní seznam poznamenat například stranu 40, kde se nachází slavný „Tluče bubeníček...“. Ve skutečnosti se báseň jmenuje Hra na vojáky, napsal ji K. A. Vinařický a nemá jen dvě, nýbrž devět slok. Klíčové jsou i strany 164 (Sládkova Lesní studánka), 120 (Sládkova Ukolébavka), 80 (neškodná báseň o hlemýždi), 54 a 55 (o kočkách) a strana 76 (hovniválek a včelička). Zkusit předčítat mohou i jiné básně o zvířatech a vůbec všechny verše, pod kterými jsou podepsány ženské autorky. Ty promlouvají k dětem (a o dětech) citlivějším a jemnějším tónem a možná i srozumitelnějším jazykem. Ženské autorky samozřejmě vydají na další samostatný čtenářský obsah. A jistě ne poslední. Krasohled je nekonečná hra. Možná během ní zestárnete, pořídíte si brýle a hůl a nepozorovaně se zařadíte mezi děti devatenáctého století.