Definuje-li něco výstižně povahu západního umění druhé dekády nového tisíciletí, je to především nadprodukce. Takto lapidárně by šlo koneckonců obsáhnout celou životní filozofii oné části současné civilizace, která žije v blahobytu a míru. Když se pak zaměříme výhradně na oblast umění, konkrétně na filmová, divadelní a literární díla poslední doby, která lze zařadit do kategorie celosvětových trháků či bestsellerů, postačí k pojmu nadprodukce přidat ještě slovo kýč. Žijeme v nadprodukci kýče.

To má jistý nadčasový a tragický podtón. Vytrácí se reflexe, sečtělost, poezie, vzdělanost i cit pro analytické, natož abstraktní myšlení (u tvůrců i u diváků a čtenářů), taktovku drží pevně v rukou síla a moc efektu, za níž ovšem není druhý, třetí, čtvrtý plán, ale většinou už jen bezduchost a prázdnota. Tvůrci umějí vyvolávat závratné a nadmíru působivé obrazy, uchvátit vycizelovanou technikou i mistrovsky gradovanou atmosférou, nicméně v této změti stále týchž emocionálních vzorců vnímání chybí to zásadní – duše, étos, přesah.

Důvod, proč to stále znovu a znovu funguje, tkví především v tom, že autor i divák si onu lacinou podbízivost obrazů a dokola se opakujících modelů jednání i gest osvojil natolik, že nic myšlenkově náročnějšího nepotřebuje, ani vlastně nechce. Přemýšlet je namáhavé, vzdorovat a vyhraňovat se vůči nečekanému, mimořádnému autorskému pojetí také. Naopak bavit se a žasnout je pohodlné a svůdně lehké. Proto i ten tvůrčí a vědomý kalkul stran využití všeobecně oblíbených žánrových stylů a postupů, který jde dnes ruku v ruce s mocnou reklamní kampaní (v nadprodukci dílo musí neustále vést boj s konkurencí, aby se vědělo právě o něm, aby zkrátka nezapadlo).

Dílo, jež lze v tomto duchu s přehledem uvést jako učebnicový příklad, nese název Atlas mraků. Pakliže není samotná literární předloha kýčem, filmový Atlas mraků jím dle všeho je. Mohl by to být jediný příběh v jediné časové ose – v hávu historickém, vědeckofantastickém či postapokalyptickém a vyšlo by to nastejno. Náležitě megalomanskému projektu s více než stamilionovým rozpočtem nejvíce uškodila jeho téměř tříhodinová délka. Po úvodním rozvržení postav a příběhových zápletek šesti různých časových rovin už jde o pouhou rošádovou hru obrazů s patetickými proslovy a ještě patetičtějšími postoji a jednáním, titíž herci ve vícerolích jsou uboze až klaunsky namaskovaní, přičemž je jasné, že podstatnou část rozpočtu spolkl trikový tým a uhrančivé kamerové jízdy v nádherných přírodních sceneriích různých kontinentů. Tvůrci vytvořili zcela neživý, umělý a skanzenovitý svět plný záběrových i hereckých klišé, což tříhodinová stopáž jen zvýrazní.

Pro někoho, kdo je připraven snímek nejen sledovat, ale i „číst“, je to neobyčejně úmorný zážitek. V žádném případě totiž nejde o mnohavrstevné metafyzické poselství nutící diváka k úvahám nad smyslem života, konsekvencí činů a jejich důsledků napříč časoprostorem, k přemýšlení o významu lidské svobody či osudové provázanosti našeho bytí. Třebaže se film těmito poselstvími zaklíná, nic z toho nenabízí – a je jedno, jestli tvůrci nezvládi své plány a ambice, nebo jestli jde jen o marketingovou kampaň. Aby film slibované úvahy podnítil, k tomu je spíše třeba jistá vnitřní moudrost, rezonující v poezii okamžiku, v čase trpělivého pozorování, mírného až velmi pomalého tempa. A rozvahy, náznaků, nedokončených vět, abstrakce.

Atlas mraků je jen další efektní podívaná namířená na publikum zábavního průmyslu. Být spotřebním zbožím není nutně špatné, kdyby si snímek nehrál na něco, čím není. Opírá se o prověřenou filmovou šablonu, zde ozvláštněnou o roztříštěné časové skoky a vypravěčské i žánrové záměny. Jako kdyby člověk sledoval několik vzájemně se překrývajících a pospojovaných filmových upoutávek, do nichž produkce napěchuje scénosled nejpůsobivějších obrazů a vyřkne nejpádnější „moudra“.

Pokud to měla být filmová adaptace nezfilmovatelného románu, výsledné dílo nepůsobí dojmem, že jej vytvořili tvůrci, kteří čtou i mezi řádky, ale spíš takoví, co knihu jen prolistují a zaškrtnou si nejatraktivnější pasáže, aby užuž mohli točit a rozhýřit plátno opulentními, akčními či zábavně třeskutými vizemi. Na druhou stranu to jen potvrzuje míru naší vlastní vzdělanosti, kultivovanosti a sebezpytu. Po kosmickém věku nastal věk videoklipově reklamní, přičemž čím více vidíme a víme, tím jsme hloupější.

Atlas mraků. Německo, USA, Hong Kong, Singapur, 172 minut. Režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski. Scénář: Lana Wachovski, Andy Wachovski a Tom Tykwer podle stejnojmenného románu Davida Mitchella. Hrají: Tom Hanks, Hugo Weaving, Hugh Grant, Halle Berry, Susan Sarandon a další.