Jan Vnouček

Natočit dokument o světově uznávaném a výsostně charismatickém spisovateli Arnoštu Lustigovi a být zároveň v tomto snímku jako jeho tvůrce osobně a citově velmi interesován s sebou nese jisté přirozené úskalí. Navíc když tvůrce a hlavní protagonista jsou spolu ve vztahu dcery a otce.

Atlas mraků je jen další efektní podívaná pro publikum zábavního průmyslu. Být spotřebním zbožím není nutně špatné, kdyby si snímek nehrál na něco, čím není. Působí dojmem, že jej vytvořili tvůrci, kteří knihu spíše jen prolistují a zaškrtnou si nejatraktivnější pasáže, aby užuž mohli točit a rozhýřit plátno opulentními obrazy.

Knížka jedenatřiceti povídek režiséra a bouřliváka Jana Němce s názvem Nepodávej ruku číšníkovi je velmi čtivá, příjemně sexistická, prodchnutá sarkasmem i nemalou dávkou sebeironie. Dle autorových slov jde o historky, které psal v letech 1970 až 1990, přičemž některé z nich vyšly začátkem 90. let v časopisu Reflex. Jsou plné vtipu, provokatérství, sebevědomí, fantazie, svobodomyslnosti, inteligence a přímosti. Té nejvíce.

Vtíravá myšlenka, s níž se čtenář povídkové antologie regionálních spisovatelek potýká, je hledání odpovědi na otázku, komu je dílo určeno. Soubor dobrých až brilantních povídek je protkán úmorným, suchopárným a často i stylisticky zoufalým rozborem tématu, regionu a problematik.

Překotný, dýchavičný a zdánlivě dezorientující je vypravěčský styl Viktora Šklovského v jeho vzpomínkové knize Sentimentální cesta. Tento literární vědec, kritik, spisovatel a pedagog se zde objevuje ve zcela nečekané roli. A to jako ani ne třicetiletý revoluční komisař, jenž ve svých zápiscích líčí strašlivý obraz Ruska v období dozvuků první světové války a válečné fronty, jepičího života Prozatímní demokratické vlády, bolševické revoluce a prvních let nástupu rudého teroru.