Britský prozaik James Graham Ballard (1930–2009) se ve svém posledním románu Království tvé (Kingdom Come, 2006) zabývá významem monstrózních nákupních center a důsledky jejich rozpínavosti. Příběh městečka Brooklands a nákupního kolosu Metro centrum, které jej takřka ovládá, má rysy dobře představitelné antiutopie, žánru, který měl tento klasik „nové vlny“ sci-fi dosti v oblibě. Čerstvě nezaměstnaný a rozvedený reklamní agent přijíždí do Brooklands, aby zjistil, kdo nedávno v Metro centru zavraždil jeho otce. Mezitím se však, jakoby mimochodem, s městem a jeho prodejním dvojníkem osobně a znepokojivě zaplete.

Autor netvrdí, že by konzumní životní styl s nákupním centrem jako jeho středem někdy mohl úplně vymizet, ale nutkavé nakupování podle něj lidi věčně uspokojovat nemůže. Po nějaké době zákonitě začnou prahnout po něčem vyšším či „vyšším“. V případě Brooklands nabývá tato potřeba podobu zvýšené obliby vzrušujících sportovních zápasů a eskalace doprovodného násilí, namířeného zejména proti přistěhovalcům z východní Evropy a Asie. V městečku mezi letištěm a dálnicí, kde neexistuje žádná lokální kultura, se moc jiných možností nenabízí. Vše nasvědčuje tomu, že sportovně-násilnickému šílenství podlehl i hrdinův otec.

Ballard místy velmi přesně vystihuje mechanismy fungování konzumní společnosti. Když například popisuje renesanci konzumerismu v Brooklands, jíž hlavní hrdina výrazně napomohl (a na čas utlumil fanouškovské řádění), a Metro centrum coby její ústředí, říká: „Tohle ústředí nemuselo vydávat manifest, něco slibovat ani vytyčovat nějaký program. Nereprezentovalo totiž nic.“ Dále komentuje třeba konzumní fetišismus: „Každý obchod v Metro centru byl domem plným totemů. Přijali jsme disciplínu, kterou nám vnutily spotřebiče a vybavení do koupelny.“

Na druhou stranu, místy je autor ve své kritice konzumní společnosti až příliš explicitní a nepřichází s ničím kdovíjak objevným. Opakovaně přirovnává Metro centrum k chrámu či katedrále a jeho Brooklands je konzumem prolezlé až učebnicově. Kdyby Ballard tuto skutečnost dokázal ztvárnit stylisticky nebo dějovými obrazy, nevadilo by to. On o ní ale častěji káže a z textu vyčnívají tezovité pasáže: „Tady si člověk nemohl vypůjčit knihu, zajít na koncert, pomodlit se, nahlédnout do farní kroniky, ani věnovat dar charitě.“

Nejzajímavějším tématem románu je role intelektuálů, či spíše vzdělanců, v boji s nákupním centrem. V Brooklands se spojí učitelé, lékaři, advokáti a další, aby se v menšině postavili proti rozpínavosti Metro centra. Činí tak v zásadě teroristickými prostředky, což ukazuje, jak bezmocné jsou v takovém boji jejich, jakkoli vážené, profesní sféry. Je zde i Richard Pearson, hlavní hrdina knihy a bývalý reklamní agent, jenž na moment propůjčí své služby Metro centru a nakonec s hrůzou zjistí, že adresáti jeho reklam je berou daleko vážněji než on. Povolání reklamního agenta – nástroj, jímž k sobě konzumní společnost poutá humanitně vzdělané lidi – zdánlivě představuje ideologicky neutrální činnost, při které člověk zodpovídá pouze za cifry z prodeje. Království tvé to však energicky zpochybňuje.

Ballardovo líčení konzumní společnosti trpí výše zmíněnými nedostatky a prozření Richarda Pearsona, jakož i motivace některých dalších postav, by mohly být propracovanější, a získat tak na věrohodnosti. Avšak přinejmenším jako úvaha nad jednáním a zodpovědností vzdělaných a vysoce postavených jedinců v současné společnosti stojí Království tvé za přečtení. Kdo téma konzumní společnosti a jejího vlivu v různých sférách života nepovažuje za podstatné a aktuální, nechť odečte deset procent.