Jo Nesbø, světově proslulý autor série krimirománů o komisaři Harrym Holeovi, si jako každý správný norský spisovatel, který má alespoň jednoho potomka, občas odskočí k dětské literatuře. Výsledkem jeho snah vytvořit pro svou dceru neotřelé vyprávění na dobrou noc jsou prozatím čtyři knihy o praštěném vynálezci doktoru Proktorovi (poslední právě v Norsku vyšla pod názvem Doktor Proktor og det store gullrøveriet – Doktor Proktor a velká loupež zlata).

Po poněkud slabším, nepříliš dobře propracovaném a dosti norsky specifickém prvním dílu Doktor Proktor a prdicí prášek (Doktor Proktors prompepulver) vydalo brněnské nakladatelství Jota v češtině díl druhý Doktor Proktor a vana času (Doktor Proktors tidsbadekar), který je výrazně lepší. A typicky nesbøovský.

Osazenstvo už známe, ústřední trojici tvoří opět věrná kamarádka Líza, chytrý a tak trochu drzý Bulík, který nepřestává všem věšet bulíky na nos, a doktor Proktor, jenž tentokrát za záhadných okolností zmizel ve Francii při pátrání po své lásce z mládí Julietě Margarínové. Panoptikum praštěných postav dotvářejí ošklivá a zhrzená Rašple, padouch Klód Klišé, jemuž Julieta padla do spárů, a Klišého drsní hoši hroši najatí na špinavou práci.

Aby doktor Proktor získal Julietu zpět, je potřeba prostřednictvím jeho vynálezu, speciální vany fungující jako stroj času, změnit běh dějin, jenže to nebude tak jednoduché, jak to vypadá. Do daného okamžiku a na dané místo se lze totiž přesunout pouze jedenkrát, k cestování časem je zapotřebí nejen vana, ale také nedostatkové mýdlo času a běh dějin dokáže změnit pouze a jedině smrt, neboť dějiny jsou vytesány do kamene a přepsat je může jen ten, kdo je ochoten zemřít.

Kvůli výše uvedeným podmínkám se roztáčí kolotoč šílených událostí, ze kterého nelze vystoupit. Jeden přesun stíhá druhý, a když už se někde podaří něco změnit, ukáže se vždy, že to nestačí a je potřeba provést změnu další. Hlavní hrdinové přitom mají v patách nejen zlosyna Klišého a jeho hroší nohsledy, ale také Rašpli s odporně skřípající bruslí na jedné noze. Ta ovšem v závěru silně překvapí.

Kniha je plná ztřeštěných nápadů a humoru, překvapivými zvraty se nešetří. Jako v žádné Nesbøho knize, ať už pro děti či pro dospělé, zde nechybějí ani autorova oblíbená vymyšlená zvířata, jejichž existenci byste si většinou raději ani nepřáli. Stejně jako se v krimirománu Spasitel vyskytuje pes rasy černý metzner nebo v Netopýrovi, Nesbøho první detektivce, obří pavouk myší, máme tady tse-tse slona, který je velký jako dům a trpí narkolepsií. Nádavkem k výše uvedenému přidává Nesbø trochu romantiky a dojetí, a především stručný exkurs do francouzských dějin v podobě přesunů do doby významných událostí (upálení Johanky z Arku, Velká francouzská revoluce, bitva u Waterloo). Své dětské čtenáře dokáže autor také řádně vyděsit. Stejně jako v Netopýrovi tu hraje jistou roli gilotina, která na náměstí Revoluce už už nemilosrdně hrozí dopadnout, a (nejen) malý čtenář se třese strachy, zda se neblahý osud podaří odvrátit. Naštěstí je ale Bulík mistrem „improvizáže“ a umí využít i další Proktorovy vynálezy jako prdicí prášek a milisekundové superlepidlo, a tak se nakonec dočkáme neodmyslitelného happy endu.

Norské nakladatelství Aschehoug, které v Norsku knihy Joa Nesbøho vydává, uvádí na svých stránkách u této knížky, že „kniha je tak trochu jako snídaně, ne vždycky vám musí chutnat“. V tomto případě si ale myslím, že tahle střelená cesta v čase, v prostoru a ve vaně dětem chutnat bude a nudit se u ní nebudou ani dospělí.