Na konci září letošního roku zemřel Sven Hassel (1917–2012), jedna z nejkontroverznějších postav dánské literatury 20. století. Hassel se svými 14 válečnými romány z období druhé světové války, které byly přeloženy do 25 jazyků a prodaly se v počtu přes 53 milionů exemplářů, patří nepochybně mezi mezinárodně nejúspěšnější dánské autory. Do češtiny bylo velmi dobře přeloženo několik jeho románů, některé se dočkaly až tří vydání. V samotném Dánsku se ale autor s takovou přízní čtenářů nesetkal. Proč? Sven Hassel dle vlastních slov nastoupil v roce 1937 do německého Wehrmachtu, protože v Dánsku nemohl sehnat práci, získal německé občanství, prošel koncentračním táborem a bojoval na téměř všech německých frontách, po válce se zotavoval z válečných zranění a usadil se i se svou ženou v Barceloně, kde žil až do konce života. Dánský spisovatel a novinář Erik Haaest si ovšem Hasselovu verzi prověřil a v knize Sven Hazel Mysteriet (2010, Fenomén Sven Hassel) jej označil za zrádce. Ve skutečnosti se prý Hassel, vlastním jménem Børge Willy Redsted Pedersen, přihlásil do Dánské národně socialistické dělnické strany, byl obviněn z krádeže a nosil falešnou důstojnickou uniformu s řády, na konci války byl kvůli údajné spolupráci s nacistickou policejní jednotkou HiPo odsouzen k smrti, ale nakonec zproštěn viny. Sám Hassel se ovšem k Haaestovým tvrzením nikdy nevyjádřil.

Tímto ovšem záhady okolo života a tvorby tohoto dánského spisovatele nekončí. Hassel tvrdí, že jsou jeho knihy založené na skutečných událostech, zatímco Erik Haaest se domnívá, že válečné romány psala ve skutečnosti jeho žena Dorthe Hazel Arbing. Tuto domněnku potvrzuje i fakt, že jejich syn Michael Hassel romány nepropaguje jako memoáry, ale pouze jako romány. Přese všechny dohady nic nezmění fakt, že čtenáři označují Hasselovy knihy za nejlepší válečné romány vůbec. Příběhy, které vypráví sám Sven, navíc prostupují tytéž postavy, které je vzájemně spojují. Druzi ve smrti (1960) je Hasselův třetí román. Úvodní motto knihy „Bolavý malíček v nás vyvolává více znepokojení a úzkosti než zkáza a smrt milionů lidských bytostí“ navozuje dost tísnivou, ale krutě realistickou atmosféru. Hassel líčí válku jako nepochopitelnou a nesmyslnou, vojáky vnímá jako jateční dobytek, jedoucí na porážku.

V Druzích ve smrti sledujeme postavy i mimo válečnou frontu při transportu zraněných do nemocnice. Hrdinové se postupně uzdravují, v čemž jistě nemálo pomáhají i časté návštěvy nevěstinců. Ale zotavovací období musí někdy skončit a Sven se s ostatními vrací na východní frontu, odkud je do nacistického srdce Berlína proklatě daleko. Sven prostřednictvím vyprávění svých druhů ukazuje dění v nacistickém středu, nacisty popisuje jako šílená prasata bez jakýchkoli morálních hodnot, jejichž jedinou zbraní je vytváření strachu ze všudypřítomné smrti. Ale nejen nacističtí pohlaváři ztratili smysl pro význam lidského života. Vypravěč Sven tvrdí, že celá Třetí říše sestává z grázlů, proti kterým „hrdlořezové třicetileté války byli děti z nedělní školy“.

I když jsou Sven i jeho „druzi ve smrti“ a nejbližší přátelé Drobeček, Legionář, Porta krutí a nemilosrdní, mají naše sympatie. Pod ztvrdlou skořápkou se i přes protrpěné válečné hrůzy skrývá měkké jádro, které utápějí především v neodmyslitelném alkoholu a odhalují před ženami, které, ačkoli deklasovány na děvky, zanechávají v jejich životech hluboké stopy. Hassel umí své pseudoautobiografické vyprávění a hororové zážitky podat s nadsázkou a drsným humorem, které válečné šílenství trochu odlehčí: „Kulky prosvištěly jednou stranou vagónu a zabubnovaly do druhé. (...) Někteří vykřikli. Jiní zachroptěli. A umřeli. Vlak zahoukal a my vjeli do lesa. Pilot se vrátil domů na čaj a volské oko.“

Autorovo líčení válečných hrůz se neomezuje na umírání na frontě, ale předestírá čtenáři i vyhlídky vojáků na návrat zpátky domů, jenže jejich domovy už prakticky neexistují, domy byly strženy a ženy si našly jiné muže, děti skončily bůhví kde. Hassel vypráví události z fronty s pořádnou dávkou ironie, která se mísí s krutostí, vážností a bizarností, což z jeho knih dělá napínavé a morálně poučné čtivo, jež je potřeba konzumovat po malých dávkách, ale u kterého je možné se místy i zasmát.