iLiteratura: Ibikus je krásný a zajímavý komiks. Má taky docela napínavé pozadí: jeho autor Pascal Rabaté napsal scénář podle románu Alexeje Nikolajevič Tolstého (1882–1945) Priključenija Nevzorova ili Ibikus. Je to tedy zvláštní situace, kdy do hry vstupuje hned několik děl: Tolstého román, jeho překlad do francouzštiny, verze česká a o několik desetiletí mladší Rabatého komiks (podrobné údaje uvádím pod článkem). Co si s tím vším počne překladatel? Co všechno jste měla, musela mít v ruce?
Hana Zahradníčková: Šandův překlad jsem četla ještě dřív, než se mi do ruky dostal komiks Pascala Rabatého. Když se začalo o překladu Rabatého uvažovat, objednala jsem předlohu v českém překladu přes internet, protože v knihovnách není až tak lehko dostupná, až bych řekla, že je nedostupná. Klementinum má jen archivní exempláře a jeden exemplář do studovny. Snažila jsem se sehnat oba překlady – překlad Karla Horváta z roku 1927, který by byl datací překladu blíže tomu, co četl Rabaté. Nakonec vyhrál Šandův překlad z roku 1959, přihrála mi ho internetová aukce jistého antikvariátu.

iLiteratura: A bylo při práci na české verzi komiksu nutné nahlížet do českého překladu? A šla případně ta česká verze použít, nepůsobila třeba čeština překladu z 50. let, vzhledem k tematice díla, dnes už zastarale, nepochopitelně, směšně?
Hana Zahradníčková: Nijak směšně mi Šandův překlad nezněl, naopak i dnes působí vcelku svěže. Novela je výborná. Byla jsem zvědavá na to, co si z ní Rabaté vezme, protože dějová linka sice není nedůležitá, ale text je plný historicko-politických narážek. Nejspíš je i lehce autobiografický (rozpadávající se svět venkovské šlechty a osudy ruské inteligence v letech po revoluci a během občanské války). Zajímavý byl ale jiný aspekt: ilustrace k českému překladu (od Josefa Hollera) navozují spíš čechovovskou atmosféru. Tolstého Něvzorov v českém vydání je upachtěný plešatý tlouštík. Tak vypadá na ilustracích, a v souvislosti s tím tak působí i v textu. Zatímco Rabaté z něj udělal štíhlého fešáka, interesantně vyhlížejícího bonvivána s jistým zájmem o avantgardu a drogy (v originále to není nijak významné). Zkrátka ilustrace je v obou případech pro vnímání textu dost klíčová.

iLiteratura: Cituje Rabaté z románu Alexeje Tolstého hodně? Používá autentické citace, nebo se románem jen volně inspiruje?
Hana Zahradníčková: Přímá citace ze Šandy je v českém překladu Rabatého jen jedna, a to ta poslední strana, jakoby přetištěná. Říkám „jakoby“, protože je to vlastně koláž: podtisk je z francouzské verze, do něj je vložený přepsaný text Šandova překladu, datum přidané opět z francouzské verze a Rabatého douška taky dolepená. Zkrátka drobná hra, ale snad docela přesvědčivá.

iLiteratura: Jak tedy reálně vypadala práce na překladu: bylo nutné konfrontovat jednotlivá řešení s tím, jak určitá pasáž vypadala v původním ruském románu, jeho překladech, nebo stačilo jen držet se Rabatého verze příběhu?
Hana Zahradníčková: Jak jsem zmínila, Šandův překlad jsem měla přečtený předem, při překladu už jsem ho neotevírala. Pokoušela jsem se to udělat jako Rabaté – nasát atmosféru překladu ruské novely, inspirovat se volně. (Rabaté třeba místy drží fazonu doby, ale místy Něvzorov mluví jako frajer z jedenadvacátého století.)
U vlastních jmen a reálií jsem se se Šandou spíš radila, když jsem váhala, o koho či o co vlastně jde. Mám k Francouzům v zacházení s cizími reáliemi zkušenostmi nabytou nedůvěru. Písmenko ve jméně osoby či místa tam, písmenko sem... Odtud přepisy jmen Semjon Něvzorov, Liverovskij, Burštejn nebo pomístních Jekatěrinský kanál a podobně. Tam, kde jsem doufala, že mi Šanda pomůže – v případě citátů „zaumistů“ Kručonycha a spol. – jsem odešla s prázdnou. Doufala jsem, že díky nim dohledám české překlady z ruštiny, ale chyba lávky – Rabaté si dost pasáží přimyslel, včetně těchhle intelektuálských. Po dlouhém pátrání a debatách s odborníky na ruské futuristy jsem se nakonec musela do překladu Kručonycha a Chlebnikova pustit sama (přes francouzštinu). Trochu jsme také poopravili azbuku v obrázcích, alespoň tam, kde to bylo příliš okaté. Pro Francouze je azbuka podobně exotická jako „rozsypaný čaj“ čínských znaků, takže opět písmenko sem, písmenko tam, zrcadlově obrácené znaky apod... Abych to nějak shrnula, tak setkání se Šandovým překladem mi hlavně příjemně rozšířilo obzory, pokud jde o Tolstého, o němž jsem do té doby neměla ponětí. S Rabatém mi „pomáhal“ jen velice okrajově.

iLiteratura: Děkujeme za zajímavé podrobnosti.

Bibliografická poznámka
Román Alexeje Nikolajeviče Tolstého (1882–1945) Priključenija Nevzorova ili Ibikus u nás vyšel v překladu dvakrát, jako Dobrodružství Něvzorova čili Ibikus (přel. Karel Horvát, v r. 1927 vydalo nakladatelství Pokrok) a Dobrodružství Něvzorova aneb mluvící lebka Ibikus (přel. Jaroslav Šanda, r. 1959 vyšlo ve Světě sovětů). Rabaté sám ale asi nepracoval s originálem: a protože jeho první sešit Ibicus vyšel už roku 1998, mohl mít k dispozici překlad Ibicus ou Les aventures de Nevzorof, který pořídil B. Cauvet Duhamel (vydání z roku 1926). V novém překladu (jehož autorem je Paul Lequesne) kniha vyšla až roku 2005 v nakladatelství Payot et Rivages, bezpochyby na základě úspěchu komiksu z dílny Pascala Rabatého.