Dobře, že se po několika bulharských prozaických titulech začíná na našem knižním trhu zabydlovat i poezie. Sbírkou Lapidárium (2009) a nedávno vydanými Technikami a jinými verši (2012) se českému čtenáři představil nejen jako prozaik, ale i jako básník spisovatel Georgi Gospodinov (1968), stěžejní autor literární generace debutující v 90. letech 20. století. V září roku 2009 k nám zavítal na Festival poezie a vína do Valtic o půlgeneraci mladší Dimităr Kenarov (1981) a je víc než potěšující, že si nyní můžeme přečíst ve zdařilém českém překladu Marcela Černého jeho básnickou sbírku Apokryfní zvířata (Apokrifni životni, Žanet 45, Plovdiv, 2010), nominovanou na Národní literární cenu Christa G. Danova za rok 2011.

Sbírku „odemyká“ Rainer Maria Rilke svou básní Černá kočka a sympatické prohlášení autora, že příjmy z této knihy budou věnovány sofijské zoologické zahradě. Chceme-li co nejrychleji pochopit filozofii knížky, přečtěme si ještě vstupní motto k doslovu Marcela Černého, v němž cituje Kenarova z jednoho časopiseckého rozhovoru: „Název téhle sbírky mi dal hodně zabrat. Nejdřív jsem uvažoval o Průzračných zvířatech, potom o Neviditelných zvířatech. Zdá se mi, že ,apokryfní’ je v tomto případě tím nejpřiléhavějším slovem, protože má v sobě pohled na zvířata, který je zakázaný, který je mimo všechny normy.“

Věcně nahlédnuto, věnuje se Kenarov ve svých básních zvířatům různých živočišných tříd a druhů – hmyzu, rybám, plazům, ptákům a savcům. Látku uchopuje rozličným způsobem: buď se přímo vciťuje do zvířat a hovoří jejich jménem, přináší příběhy jich samotných jejich „slovy“, nebo „to lidské“ pasuje na „to zvířecí“, či nahlíží problematiku očima člověka. Těžko říci, který přístup je nejlepší; zeptáme-li se však, jaký je Kenarovův pohled, vyjde nám, že ve vztahu ke zvířatům vždycky láskyplný. A také trochu smutný… Cítí-li v lidech zvířata a naopak, propojuje-li jejich osudy, závěr vyznívá pokaždé v neprospěch člověka – onoho „Homo sapiens (předsedy vlády)“. Nostalgický tón jako by zazníval ve všech básních. Nejde však o primárně pojmenovanou ekologickou problematiku. Spíš se ozývá tlumeně jako skrytý spodní pramen.

Autor užívá i nemálo literárních citátů. Jmenujme alespoň autora domácího – básníka Nikolaje Lilieva (1885–1960). Ne náhodou pak věnuje po jedné básni již zmíněnému Georgimu Gospodinovovi a významnému bulharskému prozaikovi a dramatikovi 20. století Jordanu Radičkovovi (1929–2004). Sbírku uzavírá poéma Vlak zvířat, poněkud odlišný básnický tvar, zkratkovitě zachycující příběh chlapeckého dětství za totality a porevolučního mládí. Zde jako by byl nejvíce cítit literární odkaz Georgiho Gospodinova.

Co do formální stránky, v knížce se sem tam setkáme i s lapidárnějším vyjádřením, autorovi je však mnohem bližší víceslovnější, vícemluvnější projev, blížící se až básni v próze. Apokryfní zvířata vydalo Nakladatelství Petr Štengl v edici Plumbum, věnující se zahraniční beletrii, a to za finančního přispění Bulharského kulturního institutu v Praze. Obálku zdobí ilustrace Jiřího Franty. Sbírka byla za účasti autora slavnostně pokřtěna v baru Krásný ztráty 23. dubna 2012. V tomto měsíci budou mít příznivci Kenarovovy poezie příležitost setkat se s ním znovu, neboť se zúčastní jako oficiální host letošního 18. mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 2012.