Natálčin andulák je krátký příběh na téma mobilní telefon a děti. Vznikl na objednávku jako jedna z pěti interaktivních knih pro školy. Začínající čtenáře místy i pobaví, přestože efektivní řešení problematiky „opuštěný dětský jedinec v moderním přetechnizovaném světě“ nenabízí.

Hlavní postavou knihy je pětiletá Natálka. Narodila se do světa, ve kterém má každý kolem ní mobilní telefon. Nejhorším příkladem jí jde maminka, která telefonuje neustále. Mluví a gestikuluje vlastně jen do toho telefonu a svou dcerku ignoruje. Bezprizorní Natálka by se chtěla s někým kamarádit a podle chování své matky si myslí, že nejlepším kamarádem na popovídání je právě ten malý zvonící přístroj u ucha. Je nepravděpodobné, aby pětileté dítě ještě nechápalo, že se z telefonu ozývají hlasy živých lidí, nikoliv hlas telefonu samotného. Ale budiž, pokud maminka výchovu své dcerky od narození nahrazovala esemeskováním, může se takový případ skutečně stát. Kdo má mobil, není nikdy sám!

Budoucí zápletka našeho příběhu je volně inspirovaná sice úsměvnou, ale v podstatě katastrofickou (či rovnou apokalyptickou?) realitou; citujme z přebalu knihy: „Ptáci ve městech zapomínají své vlastní písně a napodobují zvuky, které slyší nejčastěji – mobilní telefony, automobilová poplašná zařízení a troubení“(Zpráva ČTK).

Jeden takový vyzváněcí ptačí případ zazvoní Natálce večer na otevřeném okně. Samozřejmě že okno maminka zapomněla na noc zavřít a podle ilustrace je v poměrně vysokém patře, ale osamělé pětileté dítě přece nepoleze ven z okna, nebo ano? Roztržitá maminka měla zase jednou štěstí, dívka nevypadla, zato objevila nového kamaráda – žlutozelenou andulku. Je to vlastně andulák neboli ptáček mobiláček – tak mu začnou doma říkat a čtenář se zkrátka musí smířit s tím, že v nejnověji napsaných pohádkách jsou dnes hlavními postavami i mobily a jejich napodobeniny. A postavy maminek jsou tak moderní a zaneprázdněné, že opeřené zvířátko a hrací strojek na baterky od sebe ani nerozeznají – svitne jim, až když se to pokadí na koberec.

Natálka o svého kamaráda bojuje, chce si ho doma nechat, konečně si totiž může s někým povídat. Anebo může telefonovat? Na tomto místě přestává být jasné, o co vlastně hlavní postavě příběhu jde. Skutečně chce mít živého kamaráda, anebo spíše to syntetické vyzvánění? Možná by se vyplatilo trochu více doslovnosti a polopatického vysvětlování, vypravěč příběhu by se také mohl názorněji přiklonit k jedné z variant, aby měli i menší čtenáři jasno.

V každém případě to od tohoto momentu jde s rodičovskými vztahy ještě více z kopce. Andulák se kromě své vlastní rolničkové melodie naučí i vyzvánění maminčina mobilu a pak i mobilu tatínkova. Aby si Natálka svého tatínka připomněla, poslouchá před spaním papouška, který napodobuje jeho telefon. Nakonec se to holce v hlavě zamotá, v noci dostane vysoké horečky, blouzní v děsivém snu o mobilních telefonech a jedním z nich se má každou chvíli dokonce stát. Rodiče zaslechnou vyzvánět mobil, ale pak zjistí, že je to andulák volající tímto způsobem o pomoc. Příběh končí Natálčiným odvozem do nemocnice a pasováním anduláka na hrdinu. Zachránil jí život. Od té doby už je rodina oficiálně čtyřčlenná, jenom čtenáři stále není jasno, kam toho vyzváněcího žlutozeleného ptáčka zařadit. O jednoho mobila víc…?

V závěru knihy mají děti odpovědět na jednoduché otázky týkající se příběhu. Většina z nich je primitivní a správně by je zvládlo zodpovědět i dítě tříleté, tedy pokud ho doma matka ty tři roky nezanedbávala věčným žvaněním do mobilu.

Nejdůležitější otázku, která shrnuje celý smysl knihy, ovšem jednoznačně zodpovědět nelze. A to máme na výběr z možností a, b, c. Co Natálce nejvíc chybělo? Možnost popovídat si? Plyšový pes? Mobilní telefon? Odpověď souvisí s autorským záměrem, který vzhledem ke genezi knihy (objednávka do škol) částečně selhal. Jedná se tedy o antimobilovou knihu, nebo ne? A co když to nakonec měla být kniha telefony propagující?

Jablko nepadá daleko od stromu a Natálka se chová a gestikuluje do ptačího mobilu stejně jako její maminka. Pokud se ilustrovaným příběhem záměrně snažíme cosi dnešním dětem sdělit, mělo by být jasné, co to je. Jasné pro nebo proti. Odborní pracovníci ve škole by jistě znali odpovědi na další otázky malých čtenářů, rodiče doma s tím ale mohou mít problémy. Přestože se jedná o dobře napsaný příběh, který nepostrádá lehkost a vtip, jeho celkové vyznění pokulhává a možná je lepší se doma do této obtížné, přetechnizované tematiky nepouštět. Mobilů si přece děti za pár let užijí až až.