Janusz Rudnicki
Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko-německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“.
*1956, Kędzierzyn-Koźle
Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko- německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“. Charakteristický je jeho jazyk – vycházející z hovorových frází, ale pečlivě rytmicky vystavěný, využívající různé stylové rejstříky od vulgarismů přes archaické větné struktury až po germanismy. Rudnicki se ve svých prózách pohybuje na hranici mezi černým humorem a urážkou, rád čtenáře provokuje a prověřuje jeho smysl pro humor.
Janusz Rudnicki byl za působení v protikomunistickém hnutí Solidarita po zavedení výjimečného stavu (1981) zatčen, v roce 1983 emigroval do Německa, kde v Hamburku vystudoval slavistiku a germanistiku. Dlouho dobu žil v Praze, nyní se pohybuje mezi Polskem, Německem, Českem a dalšími evropskými zeměmi. Publikuje v prestižním literárním měsíčníku Twórczość (Tvorba), deníku Gazeta Wyborcza nebo v MF Dnes. Jeho román Chodźcie, idziemy a povídkový soubor Śmierć czeskiego psa byly nominovány na jednu z nejvýznamnějších polských literárních cen – Nike. V českém překladu Věry Vytřísalové a Jana Fabera vyšel v roce 2009 výbor z jeho povídkové tvorby Smrt českého psa v nakladatelství Protimluv, v roce 2012 vyjde v nakladatelství Dauphin román Pojďte, jdeme a výbor z povídek Mein Kampf a moje jiné boje.
Można żyć (Dá se žít), 1992
Cholerny świat (Zatracený svět), 1994
Tam i z powrotem po tęczy (Tam a zpátky po duze), 1997
Męka kartoflana (Bramborová muka), 2000
Mój Wehrmacht (Můj Wehrmacht), 2004
Chodźcie, idziemy (Pojďte, jdeme), 2007
Śmierć czeskiego psa (Smrt českého psa), 2009
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse