Rudnicki svou originální metodou nechce jen exhibovat nebo bavit. Skrze ni pojmenovává dějinná traumata, z nichž některá máme s Poláky společná. Tohle není žádné čtení k vodě, žádná spotřební literatura, kterou lze po přečtení odložit a zapomenout; to v redakci Dauphinu při zařazení Rudnického do edice Pop zřejmě zavládla nemístná skromnost.
JR
Janusz Rudnicki
Je fascinující, jak náhody, shody okolností a situace pletou cop našeho osudu. Zanedlouho zazvoní zvonek u mých dveří, v bačkorách vyjdu přes práh a nikdy už se do svého nově pronajatého bytu nevrátím. A věty, které ten den vyslovím, budou poslední.
Polský prozaik s nezaměnitelným ironickým stylem, navazující na nejlepší tradici polské grotesky, si ve svých povídkách a románech hraje s autobiografickou stylizací a polsko-německými a v poslední době také polsko-českými stereotypy nebo vztahem „východu“ a „západu“.
Povídková kniha generačně nezařaditelného polského autora.
