Počátkem února si Ukrajina připomněla dvousté výročí narození Jevhena Hrebinky (1812–1848), významného spisovatele, vydavatele a pedagoga. Hrebinka zasvětil svůj nedlouhý život literatuře a kultuře obecně, čímž výrazně ovlivnil vývoj moderní ukrajinské literatury.

Narodil se 2. února 1812 ve vesničce Ubižyšče (dnes Marjanivka) v Poltavské oblasti. Základní vzdělání získal v rodině, poté studoval na gymnáziu. Tam začal také psát své první básně. Po absolvování gymnázia vstoupil do vojenských služeb, zanedlouho však zbraň odložil a vyučoval slovesnost a mineralogii na vysokých školách v Petrohradě. Velké město bylo jako stvořené k setkávání s ostatními umělci – Hrebinka neváhal a začal pořádat večerní literární sešlosti a besedy. S úmyslem propagovat ukrajinské literáty sestavil Jevhen Hrebinka první almanach ukrajinské literatury, který vyšel pod názvem Lastivka (Vlaštovka) roku 1841. Nebýt Hrebinky, kdo ví, jakými cestami by se moderní ukrajinská literatura ubírala. Právě Hrebinkovou iniciativou byl vykoupen z nevolnictví mladý Taras Ševčenko. Hrebinka se rovněž podílel na vydání Ševčenkovy básnické sbírky Kobzar (1840), díla dnes přeloženého do více než sta cizích jazyků. (Připomeňme, že k celému, necenzurovanému vydání Kobzara došlo poprvé v Praze roku 1876.) Ne nadarmo je proto Jevhen Hrebinka literárními historiky označován jako „porodní bába moderní ukrajinské literatury“.

Nejen Hrebinkovy záslužné činy v oblasti literárního umění, ale také jeho vlastní poezie a próza mu přinesly značný obdiv a úctu kolegů i veřejnosti. Úspěchy slavil především díky svým bajkám. V roce 1834 vyšla v Petrohradě sbírka sedmadvaceti bajek Malorossijskie prikazky (Maloruská pořekadla). Hrebinka navázal na dlouholetou tradici ruského, polského i ukrajinského bajkářství, přičemž dokázal, že bajka může být stále velmi živým žánrem, reagujícím na aktuální společenské otázky. V bajkách se nebál postavit zlovůli úřednictva a vrchnosti do kontrastu ke zdravému rozumu a vysoké morálce prostých lidí. Do svých bajek, jež oživil ukrajinskými reáliemi, rovněž zakomponoval životní názory a pohled na svět očima ukrajinského vesničana.

Jevhen Hrebinka se zabýval také prózou s historickou tematikou. Kromě povídek je autorem románu Čajkovskyj (Čajkovský, 1843), v němž popisuje boje kozáků v polovině sedmnáctého století. Tématem prostupujícím většinu Hrebinkovy prózy se stala sociální nespravedlnost, všímal si osudu člověka zmítaného tehdejší bezcitnou a krutou společností.

Byl umělecky nadán a vynikal i v poezii, a to psané jak ukrajinsky, tak rusky. Hrebinkův básnický um dosvědčuje mimo jiné fakt, že se jeho báseň Ukrajinska melodija (Ukrajinská melodie) stala národní písní (a krom jiného byla v češtině vydána již r. 1874). Světovou slávu mu přinesla romance v ruském jazyce Oči černé (Очи черные, очи страстные), zhudebněná Florianem Hermannem. O Oči černé rozšířil svůj repertoár například Vladimir Vysockij, Louis Armstrong, Luciano Pavarotti aj. Málokdo si dnes uvědomí, že tato „ruská píseň“ pochází z pera ukrajinského autora.

Jevhen Hrebinka zemřel 15. prosince 1848 na tuberkulózu. Bylo mu pouhých 36 let. Dva roky před smrtí stihl vydat veškeré své dosavadní dílo – vyšlo v osmi svazcích. Ač je den narození Jevhena Hrebinky zapsán i na seznamu UNESCO, je s podivem, že se ukrajinská vláda nijak neangažovala v plánování a připravování oslav. Veškeré akce, které se na Ukrajině, respektive jen v Poltavské oblasti, k uctění památky tohoto významného spisovatele a kulturního činitele uskutečnily, si vzali na starost výhradně sami literáti a další osobnosti spjaté s kulturním životem. Jevhena Hrebinku si připomněli například na poltavské univerzitě, ve městě Hrebinka, pojmenovaném na literátovu počest, a také ve vesnici Marjanivka.