Kyslík a Planeta ztracených věcí
Fiedorczuk, Julia: Tlen; Planeta rzeczy zagubionych

Kyslík a Planeta ztracených věcí

Ukážu ti lásku v hrsti hvězd. // Znáš karneval sněhu na listech u cesty? / Fialové obrysy prosincového dne? / Přišla jsem, abych dýchala.

Julia Fiedorczuková: básně ze sbírek Tlen (Kyslík) a Planeta rzeczy zagubionych (Planeta ztracených věcí), které se objeví v připravované Antologii nejmladší polské poezie v nakladatelství FRA. Přeložila Bára Gregorová.

Kyslík
Ukážu ti lásku v hrsti hvězd.

Znáš karneval sněhu na listech u cesty?
Fialové obrysy prosincového dne?
Přišla jsem, abych dýchala.

Jsou tu malí tanečníci v kapce říční vody.
Hmyzí ráj za branou zahrady,
hnízdo v ohybu ramen támhleté mohutné borovice,
v hnízdě mých ramen mléčný dech dítěte.

Zlehka obýváme výdech světa,
soumrak řazený k soumraku.
Ústa u tváře.
Tvář u stehna.

Zlehka obýváme výdech světa,
teplá srst vlčice a její ostré zuby,
břitva mrazu hladí snědou kůži řeky,
její obyvatelé nehlučně padají ke dnu.

Přišla jsem, abych dýchala.
Smutek našich věcí na zimním nebi.
Sníh rychle taje na dětských tvářích,
naše oči se smějí na hvězdy,

nebe potkává hladkou kůži řeky,
dýchám, dýchám, tedy jsem.



Echo

Poněvadž mizíme z nedostatku lásky,
tělo podléhá atrofii, smrt proniká do duše,
a nikde žádná nahota.

Ve slovech už není ani kapka svobody,
není dech, pouze jinovatka a umělá krajina;
tak mizíme z nedostatku lásky,

klesáme na samé dno noci. Temnotou
se line netělesný, nucený nářek,
a nikde žádná nahota.

Vše se odehrává v samotě.
Vše, tedy hlas, hra samotného hlasu,
poněvadž mizíme z nedostatku lásky,

nebo sami sebe ztrácíme ve velkém počtu
opakování. V království znaků
není skutečná nahota.

To už je osud: jsi, ale nejsi.
Tvoje slabiky jsou těžkou prací smutku.
Poněvadž mizíme z nedostatku lásky,
a nikde žádná nahota.



Po

Hladké moře jako kousek skla do dlaně
která rozhazuje písek pulsujících hvězd.
Anebo dlaň není: divoký dech slunce, něžné tělo země
pod chodidly těch, již nevidí hvězdy.

Něžné tělo země pod chodidly bříz,
vychladlé hvězdy na řasách jezera.
Hladké moře jako kousek ledu na jazyku toho
kdo umírá zimou.

Nebe s třeskotem padá na zimní les.
Představ si: sedm jezdců jako sedm barev duhy.
Anebo jezdci nejsou: tvá krev pulzuje a zbarvuje se.
Představ si: kapka tvé krve na sněhu.
Hrst zelených sklíček v teplé dětské ruce.