Sven Regener působil původně jako hudebník v několika kapelách, z nichž asi nejznámějším se stalo berlínské uskupení Element of Crime, které sám zakládal a pro nějž jako frontman píše i většinu textů. Do povědomí německých čtenářů se dostal krátce po vydání svého debutu Herr Lehmann v roce 2001 (česky Ještě jedno, pane Lehmanne, 2009, v překladu Jany Zoubkové), který se stal bestsellerem a byl přeložen do 16 jazyků. V roce 2004 vyšlo pokračování Neue Vahr Süd, které chronologicky předchází ději románu Herr Lehmann. Obě tyto části byly také zfilmovány. Román Der kleine Bruder vyplňuje časovou mezeru mezi oběma předcházejícími romány a odehrává se během dvou listopadových dnů roku 1980 v západním Berlíně. Tyto dny se stávají spojnicí mezi Lehmannovým životem v bundeswehru a životem barmana v hospodě na Kreuzbergu. I třetí část trilogie o panu Lehmannovi získala velkou oblibu, což dokazuje, že atmosféra a dění v rozděleném Berlíně čtenáře stále přitahuje.

Der kleine Bruder začíná na dálnici pár kilometrů před Berlínem, po které přijíždí Frank Lehmann se svým punkerským kamarádem Wollim z Brém. Jejich cílem je Kreuzberg, západoberlínská čtvrť nacházející se ve stínu Berlínské zdi a přitahující alternativce všeho druhu. Zde bydlí Frankův starší bratr Manni, který patří k místní komunitě umělců a v jehož bytě chce Frank na pár dní najít útočiště. Na rozdíl od něj se Wolli hodlá usídlit v jednom z obsazených domů u svých přátel. Když však Frank dorazí do bratrova bytu, zjistí nejen to, že mu spolubydlící neříkají Manni, nýbrž Freddie, ale že po Freddiem není ani stopy a nikdo netuší, kde by mohl být. Místo toho mají jasnou představu o tom, že by se Frank měl ihned zúčastnit krizového pléna, během nějž vyjde najevo, že se všichni mají přestěhovat, a to včetně Freddieho, který není k zastižení. Pro Franka tak začíná dvoudenní pátrání po bratrovi, během kterého pronikne do komunity umělců, galeristů, squatterů a pankáčů, zkrátka do světa, ve kterém chce být každý umělcem a každý okamžik se může stát uměním, pokud ho tak někdo pojmenuje.

Autor svým románem, relativně chudým na děj, vytváří kulturně společenskou studii obyvatel Kreuzbergu té doby. Velmi trefně vystihuje sociální vazby lidí, kteří spolu bydlí, tvoří a pracují, kteří o sobě tvrdí, že jsou nejlepšími přáteli, ale ve své podstatě se pod zástěrkou absolutní svobody jeden o druhého nezajímají a ani se neznají. Projev větší citové angažovanosti je považován za slabost a ostatním k smíchu. Je však zřejmé, že tato citová chladnost není nikým chápána jako handicap a stává se životním stylem. Jak v románu z úst mnoha postav zazní, je všechno úplně jedno.

Alternativní umění je jediný moment, který všechny sjednocuje. Kdo však vystoupí z undergroundu, stáváse zrádcem celé komunity. Zde se také otevírá otázka, co umění opravdu je a co už ne. Jsou jím Freddieho skulptury vytvořené z věcí nalezených na ulici, nebo všechno, co uměním nazveme? Právě debata o umění staví postavy spíše do světla pokrytců, vzhledem k nim se pak Frank, který najde zálibu v tak obyčejném povolání, jako je barman, jeví mnohem důvěryhodnější.

Snad by se mohlo zdát, že Der kleine Bruder je spíše přípravou pro filmový scénář a že se v něm moc žvaní. Ale právě četností dialogů a banalitou jejich obsahu dokázal autor velmi věrohodně a přirozeně postihnout mentalitu postav. Svým ironickým komentářem pak čtenáři dodává dostatek prostoru ke kritickému nadhledu nad dějem. Sven Regener je výborným pozorovatelem a mistrem detailu. Otvírání pivních láhví zapalovačem, kouření balených cigaret, nakupování piva v tureckých stáncích, to vše neoddělitelně patří k životu, který začíná, když vás matka odpoledne vzbudí telefonem, a končí až k ránu. Všechny, kdo Berlín zažili či ho poznávají prostřednictvím literatury, román jistě uspokojí.