Na počátku všeho je požár, při němž přijde hrdina hry o dům, své dva psy, všechen majetek i celou budoucnost. A tak se vydá na pouť do smolenského blázince, kde by chtěl v klidu dožít. Cestou k tomuto efemérnímu ráji doslova ničí, rdousí a požírá všechno, co mu přijde do cesty. Nejprve utluče souseda, který ho nechce nechat přenocovat, pak zlomí vaz smolenskému bezdomovci, aby získal jeho místo pod mostem, zardousí a sní jeho psa a nakonec rozřeže na kousky kněze v místním klášteře, kterému tak chce zajistit cestu do nebe. U tohoto posledního činu je přistižen smolenskou zásahovou jednotkou a dalších šest let stráví v kómatu ve vězeňském blázinci, kam se tolik toužil dostat. Když se jednoho dne zčistajasna probere, musí se vypořádat se dvěma věcmi – s láskou v podobě sanitářky s divnýma nohama a s Bohem, který ho celých těch šest let udržoval při životě.

Stejně jako předchozí autorovy hry je i v Červenci hlavním nosným prvkem text hry a její silně příznakový, rytmizovaný jazyk. Drsná surovost příběhu dvaašedesátiletého venkovského maniaka, oživující poetiku předních představitelů ruské postmoderny (J. Mamlejev, V. Sorokin či V. Jerofejev), a hrubost jazyka, kterým je tento příběh vyprávěn, pak ostře kontrastuje s autorským požadavkem, aby text interpretovala žena.

Červenec (2006) je další a zatím poslední z řady bohoboreckých a bohohledačských her jedné z klíčových postav současného ruského dramatu, herce, dramatika a režiséra Ivana Vyrypajeva (1974). Jeho divadelní hry, např. Kyslík (2002) nebo Bytí č. 2 (2004), jsou hojně překládány a inscenovány na mnoha světových scénách. Za svůj celovečerní film Euforie (2006) získal řadu ocenění doma i v zahraničí, včetně Zlatého lvíčete v Benátkách. Minimalistické nastudování hry Červenec v moskevském divadle Praktika v hlavní roli s autorovou ženou, mladou éterickou herečkou Polinou Agurejevovou, se stalo jednou z divadelních událostí roku 2006.