V českém meziválečném literárním prostředí, v němž panovala neobyčejná tvůrčí atmosféra, docházelo k mnoha ideovým střetům, zejména mezi představiteli převážně levicové avantgardy (K. Teige, V. Nezval a další) a programově státotvornými autory typu Karla Čapka. V průsečíku těchto polemik a různých manifestačních vystoupení docházelo k řadě paradoxních jevů, kdy se setkávalo katolictví s levicovou revolučností (sociální otázka) a křesťanské pojetí světa oslovovalo nejednoho příslušníka levice (například F. Halase). Za jeden z nejpozoruhodnějších paradoxů této doby můžeme považovat přítomnost a recepci literárního a publicistického díla G. K. Chestertona v českém meziválečném literárním prostoru. A právě tomuto navýsost zajímavému tématu je věnována práce mladého a erudovaného literárního historika Jana Lukavce s názvem Fanatik, prorok či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti.

Anglický spisovatel a novinář G. K. Chesterton (1874 – 1936) byl v soudobé anglické literatuře považován za tradičního literárního konzervativce, který nikterak nesouzněl s anglickou modernou (Joyce, Eliot, Woolfová) a ve své vlasti stál ve stínu autorů, jako byli J. Galsworthy či H. G. Wells; od převážné většiny anglických spisovatelů jej také odlišovalo jeho katolictví. Do českého literárního kontextu Chesterton vstoupil už před první světovou válkou, zejména a především zásluhou staroříšského J. Floriana, který v něm viděl významného apologetu katolické víry. V meziválečném období se stal posléze patrně nejpřekládanějším anglickým autorem u nás, zcela zastínil J. Galsworthyho i H. G. Wellse, přestože nikdy, na rozdíl od nich, nenavštívil ČSR. Byl přijat bezvýhradně nejen katolickými intelektuály, ale akceptovali jej i příslušníci levicové avantgardy a zcela okouzlil svým vlídným humorem a oslavou „obyčejnosti“ i Karla Čapka, který jej také v Anglii navštívil a výtvarně zvěčnil ve svých Anglických listech. Levicově orientovaný A. Hoffmeister jej ve svých vzpomínkách neváhal označit jako osobnost, jež myšlenkově ovlivnila celé dvacáté století, a zde také konstatoval, jak se o jeho dílo doslova „drali“ čeští nakladatelé.

Právě toto bezvýhradné Chestertonovo přijetí na pravici i levici literárního života představuje onen výchozí ideový paradox, jehož podrobné objasnění se stalo základním tématem Lukavcovy objevné práce. Ten ve velmi podrobné recepční analýze zkoumá Chestertonovo postavení v evropském literárním kontextu a snaží se objasnit komplementárnost jeho díla, jeho složitou ideovou strukturu, umožňující tak různorodou interpretaci. Chestertonův fenomén zároveň dokládá vývojové proměny české literatury, sbližování literární periferie s centrem, k čemuž sloužil G. K. Ch. jako jistý vzor díky svému monumentálnímu tvůrčímu rozsahu zahrnujícímu jak detektivky, tak filozoficko-teologické spisy. Autor v materiálově neobyčejně rozsáhlé a erudované práci vytvořil dílo, které nám přibližuje Chestertonovu literární i publicistickou tvorbu z mnoha zorných úhlů a zároveň na jeho evropské i české recepci ukazuje myšlenkový i duchovní profil doby; v tom je také jeho významná ojedinělost na české literárně historické scéně.