Malý přehled toho, jak odlišné druhy cestopisů v současnosti vycházejí. Jejich autoři se pokoušejí odlišit od mainstreamu a hledají nové způsoby, jak psát cestopis jinak.
JL
Jan Lukavec
Kde vlastně začíná Orient? Podle britského historika Andrewa Wheatcrofta pro mnohé Angličany končí barbarský svět u Calais; Henri Massis soudil, že součástí zrádného Orientu, proti kterému se musí bránit římsko-katolický Západ, je i Německo (a ovšem i země slovanské); podle knížete Metternicha ležela hranice Asie na vídeňské výpadovce ve směru do Uher a kancléř Adenauer prý při vjezdu do Pruska pohrdlivě poznamenával: „Asie.“
Kniha v úctyhodné šíři odhaluje to podstatné z problematiky českého orientalismu a naznačuje perspektivy vzniku „multikulturní“ společnosti v Čechách.
V knize Zneklidňující svět zrcadel, jež vyšla u nakladatelství Malvern, nás její autor, kulturolog Jan Lukavec, seznamuje s konotacemi a významy, jichž zrcadla či pohled do nich v historii nabývala.
Kniha Zneklidňující svět zrcadel představuje soubor několika esejů z kulturní historie zrcadla. Zrcadlo pojímá jako symbol, který je zakotven v hlubině kulturní tradice a do kterého lidé v různých obdobích projektovali rozličné významy.
Autor v materiálově neobyčejně rozsáhlé a erudované práci vytvořil dílo, které nám přibližuje Chestertonovu literární i publicistickou tvorbu z mnoha zorných úhlů a zároveň na jeho evropské i české recepci ukazuje myšlenkový i duchovní profil doby; v tom je také jeho významná ojedinělost na české literárně historické scéně.
Již sám název recenzované knihy napovídá dvojí: že jde o práci věnovanou teorii a historii literárně-kulturní recepce, a to autora vnímaného okruhem vykladačů neméně širokým než rozporuplným. Této studii, jak se píše v Úvodu, tedy jde hlavně o postižení mnohoznačnosti Chestertonova díla
G.K. Chesterton byl často charakterizován jako autor, který v sobě jako člověk i jako spisovatel soustřeďoval množství protikladů. S tímto pojetím se dá souhlasit, jednotlivé chestertonovské interpretace se podle mne dají charakterizovat právě podle toho, jak dokážou postihnout principiální vícepólovost Chestertonova díla.
Jen málokterý světový spisovatel se k Chestertonovi vyjadřoval tak často a také ho ve svých povídkách i esejích tolikrát citoval jak Jorge Luis Borges. V oblasti detektivního žánru ho označil za nejlepšího dědice E.A. Poea, kterého podle něj dokonce předčil. (Borges 2005)
Který spisovatel se může pochlubit tím, že dnes mnozí katolíci usilují o jeho blahořečení, a zároveň byl již před lety B. Václavkem pasován na jednu z lásek avantgardní generace? Který autor byl označen za sloup západní civilizace a současně za bratra klaunů a akrobatů? Všechny tyto charakteristiky se pojí se jménem anglického spisovatele G. K. Chestertona.
