Knižní, potažmo komiksový trh stále ještě zcela nedohnal odmlku způsobenou minulým režimem. Ještě stále je z čeho vybírat a co objevovat. Mezi poklady mohou přitom patřit i komiksové stripy: nakladatelství Crew se podařilo zaplnit další podstatnou mezeru.

V Crew totiž vydali sebrané dílo Billa Wattersona Calvin a Hobbes. Původní Calvin, česky Kalvín, byl francouzský reformátorský teolog z 16. století. Ani Thomase Hobbese, anglického filozofa 17. století, netřeba představovat. Ve Wattersonově podání je Calvin šestiletý kluk s přebujelou fantazií a Hobbes plyšový tygr. Ale pozor! Nejedná se o jen tak nějakého tygra. Zatímco okolí se jeví jenom jako hračka, pro Calvinovy oči je možná až příliš živý, a navíc kamarád na život a na smrt.

Plyšové zvíře se během Calvinových eskapád mění v cynického, filozofujícího a hlavně velmi svéhlavého tygra. Společně pak zažívají v okolí domu rodičů a ve škole netušená dobrodružství. Vzhledem ke stripové formě, jde nejen o výjimečně humorný projev, ale také o dokonalou ukázku literární zkratky, v níž vede právě antropomorfní personifikace tygra.

Z prostorově omezeného světa Calvina a Hobbese (a to jak místem děje, tak ohraničením několika málo komiksovými políčky) se totiž stává vesmír s mnoha rozměry. Že by ukázka neomezené dětské fantazie? Dost možná. Pravděpodobnějším vysvětlením ale bude sestrojení dokonalé pasti na čtenářovu mysl. Stačí několik komiksových řádků a jste dokonale pohlceni všemi fantastickými dobrodružstvími, která ti dva společně prožívají, mnohdy k nemalé radosti rodičů a učitelského sboru.

Watterson psal Calvina a Hobbese deset let (1985–1995). Během velmi krátké doby se ze stripů pro jejich originalitu a neotřelost stal hit, který vycházel ve zhruba 250 periodicích (v dobách největší slávy je pak otiskovalo na 2 400 novin a časopisů). Stripy se zakrátko staly podobným kultem jako Garfield, jenž na rozdíl od Calvina s Hobbesem vychází dodnes. Co přesně je na malém klukovi a jeho tygrovi natolik poutavé?

Odpovědí je hned několik. Předně Calvin je dokonalý ve své nesnesitelnosti. Je pravou esencí klukovství, jakousi maximou kouzelné hrůzy, kterou může malý kluk vyvolávat mezi těmi, kteří jsou příliš dospělí, než aby přistoupili na jeho hry. Dalším základním kamenem Wattersonovy komiky je propojení „dospělého“ vidění světa s vnímáním šestiletého dítěte. Jen v hyperbole použité autorem může školák prvního stupně komentovat výkony rodičů jazykem politologických průzkumů (ihned potom, co se proměnil v chobotnici a snažil se sežrat maminku). Třetím nejvýznamnějším komickým prvkem je pak spojení obou světů, dětského i dospělého, prostřednictvím plyšového tygra Hobbese, jenž je místy daleko zodpovědnější než jeho majitel a vždy o mnoho vychytralejší (snad přímo dospěle vychytralý). Calvinova snaha o interpretaci světa, který sice zatím tak docela nechápe, přitom ho ale vzhledem ke každodenním střetům jednoduše nemůže nereflektovat, pak působí jako rozbuška v oblasti bránice.

K principu seriality patří schematičnost, díky níž se může opakované rozvíjet k dokonalosti a navazovat v nových souvislostech až k hraničním situacím, kde je absurdita určité scény umocněna jejím geniálním podáním.

Pokud bychom chtěli nějakým způsobem shrnout deset let úsilí věnovaného tomuto komiksu, dostaneme se k několika základním motivům. Prvním a nejdůležitějším z nich je Calvinova představivost, jež se jaksi zákonitě probouzí vždy během ztřeštěných her. V nich se nejen mění plyšák v živého tygra, ale i Calvin na sebe bere nejrozmanitější podoby a role. K vynálezu teleportačního zařízení pak stačí lepenková krabice s nápisem vyvedeným roztřeseným rukopisem rozpustilého školáka – a to je pouze jeden z příkladů za všechny. Druhým pomyslným oddílem jsou příhody ze školy, která je (a byla také pro mnoho Calvinových čtenářů) naprosto nepochopitelnou a jednoduše divnou institucí. Obstarožní učitelka – už tak dost cizí svým věkem – se pak lehce stává rozplizlou mimozemskou příšerou, kterou musí hrdinné Calvinovo alterego dennodenně přemáhat v imaginárním létajícím talíři. Jen tak může být lidstvo – a svobodná dětská mysl – zachráněno. Třetí základní skupinu stripů pak tvoří komunikace s rodiči, a pro změnu také jejich interpretace počínání vlastního dítěte, u kterého v naprosté většině případů selhává to, co nazýváme tradiční výchovou.

Ve všech případech se tedy jedná o komunikaci mezi světy, které leží velmi blízko sebe, ale jsou diametrálně odlišné. Watterson je občas nechá zaznít na stejné struně, ale většinou leží pointa právě v bezradnosti té či oné strany při vzájemném setkání.

Calvinův svět je pozoruhodný, a ještě pozoruhodnější je skutečnost, že stripy prozatím unikaly pozornosti širší české veřejnosti (i když v internetových komunitách patří již léta mezi kultovní záležitosti). Jejich vydání v knižní podobě i u nás proto nemůžeme kvitovat jinak než s vděčností. Nakladateli patří dík i za to, že příběhy dostal k překladu Richard Podaný, u něhož si můžeme být jistí, že český čtenář nepřijde o jedinou pointu, ať by byl její překlad sebesložitější. Pozdní příchod na českou scénu má ovšem i jednu výhodu – čtenáři mají možnost radovat se ze všech těch piškuntálií v premiéře v době, kdy si fanoušci ve zbytku světa mohou nanejvýše opakovat „staré dobré fláky“.

Bill Watterson: Calvin a Hobbes, přeložil Richard Podaný, Crew, Praha 2009