Do rukou se nám dostává kniha mapující historii české vesnice na jižní Ukrajině, České Alexandrovky, kterou založili evangeličtí vysídlenci z východních Čech na konci 19. století v oblasti na sever od Oděsy. Autor sám z Alexandrovky pochází, do Československa přišel až po 2. světové válce, a tudíž jsou jeho vzpomínky velice autentické. Jeho vztah k místu svého narození se neomezuje na pouhé vzpomínky z dětsví či na školní léta, ale pojímá v širším kontextu osud českých usedlíků na jižní Ukrajině, kterých se dotkly ve všech směrech veškeré dějinné události nejdříve carského Ruska, později Sovětského svazu. Andrš nasbíral úžasný materiál z osobních vzpomínek svých, svých sousedů, příbuzných, známých, zápisků učitelů či kazatelů, archivní materiály, a to nejen o samotné vesnici Alexandrovce, ale téměř o všech jejích obyvatelích a jejich osudech.

Kniha je přehlednou kronikou, která notně uspokojí jak čtenáře populárně-naučné literatury, který se nenásilnou formou chce dovědět o historii české komunity na Ukrajině, tak odborníka, který potřebuje doklady, citace, autenticé zápisy a jejich zpracování. Vzpomínky jsou rozděleny chronologicky, kniha začíná kapitolou, která se věnuje historii vzniku České Alexandrovky, co jejímu založení předcházelo, problémy s usídlením českých vystěhovalců v carském Rusku, jejich peripetie v hledání vhodné půdy k obdělávání, možnosti koupit půdu a hospodařit na ní, místo vhodné klimaticky apod. V této části nalezneme podrobné rodinné vztahy a vazby, jména a osudy těch, kteří se na odchodu z Čech a následném hledání podíleli. Za více než přínosné považuji ukázky z deníků učitele Františka Dostála z roku 1900 až 1903, vyprávění pamětnic M. Kratochvílové či B. Koubkové, zápisky faráře Františka Prudkého, vzpomínky na misijní cestu vikáře Rudolfa Šedého aj. Následuje část popisující události v letech 1902 až 1922, kdy alexandrovští Češi zažili první z několika hladomorů. Pomoc z vlasti, s níž ještě bylo možné udržovat více méně normální styky. Dále autor předkládá velice autentické vzpomínky na školní výuku, učitele, kteří měli velký vliv na všechny obyvatele a patřili k vysoce uctívaným osobám, zprostředkovávajícím vztahy s domovinou. Obecně Češi patřili v carském Rusku a poté v SSSR vedle Němců k nejvíce vzdělaným minoritám, jejich vesnice se vyznačovaly čistotou, pořádkem, jejich hospodaření velice výnosným, používali moderní techniku a v mnohém byli vzorem ukrajinskému a ruskému obyvatelstvu.

Zvláštní kapitola je věnována náboženskému a duchovnímu působení učitele Jaroslava Martínka, který se jako poslední kazatel věnoval duchovní práci s krajany, než byl zatčen a deportován. Poté se náboženské dění stalo ilegální a ve 30. letech pak již – jako ostastně ve všech komunistických diktaturách – šlo o holý život, pokud byl někdo byť jen nařčen z jiného než komunistického smýšlení. Autor dopodrobna a barvitě popisuje vzhled obce, její uspřádání, popisuje stavby domů, školy, jak byla obec spravována a vedena, jak se hospodařilo, jak se lidé živili atd. Na konci 20. let začala masivní kolektivizace a rozkulačování, alexandrovští Češi přišli o veškeré své majetky, začala likvidace nepohodlných osob, soudy tzv. trojkami, buď okamžité zastřelení nebo poslání na Sibiř, uzavření hranic a nemožnost jakékoli informovanosti, zákaz styku s původní vlastí a další hladomor (1932-33). Po něm pak masové vraždění, teror a represálie, které autor velice přehledně popisuje a vysvětluje jejich pozadí, doplňuje přístupnými dokumenty, vzpomínkami a popisem událostí v Alexandrovce a okolí. Autorův otec, Vilém Andrš (nar. 1891), se s mnoha dalšími Čechy stal také obětí NKVD, v roce 1938 byl odveden zdomova a již více nespatřen. O tom, že byl ihned zastřelen, se autor dověděl až v roce 2003. Autorova matka a přeživší sourozenci dostali jedinou zprávu po XX. sjezdu KSSS roku 1956, že otec „byl nezákonně zatčen a uvězněn, kdy a kde skončil jeho život „není známo““.

Následuje část věnující se předválečným letům a kultu osobnosti, národnostním poměrům na Ukrajině a počtům zavražděných, změny mezi obyvateli vsi a celkovou atmosféru doby. Velice zajímavou kapitolou je popis válečných let a doby okupace, kdy v Alexandrovce žili němečtí vojáci a kdy autor coby již dospívající chlapec je schopen vnímat rozdíly mezi sovětskou a německou armádou, mezi pojmem osobní a kolektivní vlastnictví či úctou a neúctou k němu, k lidské důstojnosti apod. Autor se nevyhýbá ani ryze osobním klukovským vzpomínkám, tématům, o která se tehdejší mládež zajímala, zlobení a těžkosti s výchovou, které jeho matka musela zažívat, když vychovávala několik dětí sama bez jakéhokoli materiálního zabezpečení, všichni vydáni napospas NKVD, udření z kolchozu za pár obilných zrnek a bez jakékoli perspektivy jakkoli změnit život. V roce 1944 narukoval i autor knihy a po peripetiích se mu podařilo dostat se coby Čechovi do Svobodovy armády, prošel Duklu a po válce již zůstal natrvalo v Československu, kde zprávy z rodné vsi dostával jen sporadicky a sám se s rodinou několik let raději nespojil, neboť hrozilo, že bude jako stovky či tisíce dalších obyvatel SSSR deportován nazpět do „země, kde zítra již znamená včera“ anebo budou jeho příbuzní represováni za udržování kontaktů s cizinou.

V závěru knihy se dovídáme o osudech několika Andršových přátel, kteří bojovali v zahraničních armádách, o autorových návštěvách v rodné obci a o návštěvách Alexandrovky jeho známými a příbuznými v 60. a 70. letech 20. století. Zde je opět vynikající ukázka z deníku tehdy šestnáctileté Andršovy příbuzné, která roku 1966 navštívila české obce na jihu Ukrajiny. Na konci této rozsáhlé a podrobné kroniky je skvělý seznam zkratek, slovníček cizích a nářečních slov a bibliografie použité literatury a archivních dokumentů. Kniha by se bez diskuzí mohla stát doporučenou četbou pro střední školy jak v Čechách, tak v zemích bývalého SSSR, neboť autentickou a úžasně čtivou formou srozumitelnou každému věku předkládá kus evropských dějin na pozadí jedné české vesnice na jihu Ukrajiny. Je jen škoda, že podobných knih nevychází více a že průměrný český čtenář se o tématu dovídá jen jaksi zdálky a zprostředkovaně. V případě knihy Bohuslava Andrše je možné se zcela ponořit do děje, sledovat vznik této české vesnice, autorův život krok za krokem, na pozadí krušných historických událostí většiny 20. století a nahlédnout tak do problematiky, o níž se často raději mlčí, snad z důvodů bezradnosti.