Andělé a démoni jsou lepším filmem než Šifra mistra Leonarda. Tom Hanks alias profesor Langdon zhubnul, nebo ho alespoň lépe namaskovali, takže k pohledu na něj už není zapotřebí tolik sebezáporu, jako tomu bylo v Šifře: asi to má na svědomí ono plavání, které mu v jedné z úvodních scén tak jde. Ostrovtip a geniální schopnost odhalit během několika vteřin záhady, které po staletí nevyřešilo několik předchozích generací, zůstaly. Zůstala i absence humoru, předem odhadnutelné charakterové profily hlavních postav a více i méně šroubované dialogy či monolgy (zvláště půvabné jsou scény z fyzikální laboratoře a rozhovory tamějších zaměstnanců, potažmo hlavní ženské hrdinky Yaelet Zurer alias doktorky Vittorie Vetry, která – jak se vyjádřila v jednom rozhovoru – si přípravu na roli velmi užila, protože ji fyzika vždycky zajímala, a tak pro ni nebyl problém pořádně se do ní ponořit). Zůstaly konečně i občasné absurdní dějové zkratky: jak jen ten Galileo Galilei dokázal vměstnat tajné poselství poskytující klíč k iluminátskému spiknutí do několika strof básně psané anglicky (!) ve vodoznaku na okraji stránky svého jinak latinsky zpracovaného pojednání o heliocentrismu Diagramma veritatis a existujícího, jak jinak, patrně v jediném exempláři chovaném ve vatikánských archivech, kteroužto stránku doktorka Vetra z díla vytrhne, protože společně s profesorem symbologie Langdonem – Hanksem nemají zrovna času nazbyt? Co naopak přibylo, jsou herecké hvězdy (stabilně dobrý, byť stále stejný Armin Müller-Stahl a uhlazený, byť jinak po mém soudu nevýrazný Ewan McGregor, a navenek arogantní, byť jinak po mém soudu stejně nevýrazný Stellan Skarsgard) – a především akce a spád.

Příběh je vlastně zcela podružný: ano, máme tady vraždy kardinálů (a co čert nechtěl zrovna těch, kteří patří k favoritům na uprázdněný Petrův vatikánský stolec), intriky papežské kúrie, spiknutí iluminátů, k němuž vedou hádanky, jež profesor Langdon luští mrknutím oka, a bombu vzniklou z antihmoty (!), která byla odcizena z fyzikální laboratoře (viz výše) a jíž má být Vatikán vyhozen do vzduchu; ne, film není kotroverzní (byť by možná v zájmu reklamy jako takový chtěl být vnímán) a skutečně nevím, jak by měl očerňovat katolickou církev. Pokus o překvapivou pointu ve stylu Shyamalana je sice trochu toporný, a přidává ne zrovna přívětivé stopáži další dobrou půlhodinku, ale film jako celek v kontetxu žánru „mystických thrillerů“ poměrně odsýpá. Divák si místy připadá jako ve filmu propagujícím Itálii, římské a vatikánské exteriéry (včetně těch postavených ve studiu), interiéry a umělecké památky mu Ron Howard servíruje s nezastřeným gustem, hudba ve vypjatých momentech žen film kupředu, a tak jen škoda, že Langdon se svou fyzičkou (míněna doktorka Vetra, nikoli fyzička, kterou si Hanks uhnal v bazénu, viz výše) dorážejí na místo ohlášené vraždy až dvě minuty před tím, než k ní má dojít, což se jim, a především obětem vymstí. A nenaplánují si to a nenaplánují, aby to stihli dřív...

Jsem patrně otrlý divák: Šifru jsem v pozdních večerních hodinách zhlédl na pokračování jako seriál v televizi hned několikrát. Ne snad, že by se mi líbila – chraň Bůh. Většinou to však v konkurenci dramaturgické impotence programových ředitelů českých televizních stanic byla jediná volba, chtěl-li si člověk sice snižovat IQ sledováním televize, ale zároveň trval na tom, aby mu pár buněk přece jen zůstalo. Ve srovnání s tím se při sledování Andělů a démonů ani přemáhat nemusíte, a až půjdete z kina, nebudete sice po dvaceti minutách vědět, co že jste to přesně viděli, ale pokud se soustředíte, nabydete dojmu, že ať už to bylo cokoli, tak jste si to vlastně docela užili.

Andělé a démoni (Angels & Demons), režie Ron Howard, 138 min., premiéra v ČR 14.5. 2009. Hrají Tom Hanks, Yaelet Zurer, Ewan McGregor, Stellan Skarsgard a další.