Podle senegalského básníka Léopolda Sédara Senghora lze „négritude“ (černošství) definovat z hlediska objektivního a subjektivního¹. Je souborem hodnot, které jsou vlastní civilizaci „černého“ světa a charakterizují jeho zvláštnosti. Lidé pocházející z „černého světa“ si tyto hodnoty uvědomují, ztotožňují se s nimi a prožívají je. „Négritude“ (černošství) je především hledáním hodnot spjatých s černošskou kulturou a hledáním identity černošského obyvatelstva, jehož osobitost se vytrácela, protože se přizpůsobovala charakteristickým rysům „civilizace“ kolonizátora.

„Négritude“ je neologismus, který vytvořil Aimé Césaire. Poprvé toto slovo použil na přelomu května a června roku 1935 v článku publikovaném ve 3. čísle studentského časopisu „L´Etudiant noir“ (Černý student), jehož spoluzakladateli byli kromě Césaira Léon Gontran Damas a Léopold Sédar Senghor. Časopis byl vydáván na pařížské studentské koleji „Cité universitaire“ a jeho hlavními čtenáři byli afričtí a antilští vysokoškolští studenti. Protože se číslo časopisu nedochovalo, není jisté, zda je název článku uváděn přesně. Článek měl nést titulek „Conscience raciale et révolution sociale“ (Rasové uvědomění a sociální revoluce) nebo titulek „Nègrerie“.² V srpnu roku 1939 Césaire publikoval ve 20. čísle revue Volontés první verzi básně Cahier d´un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodného kraje), kde neologismus také použil, a ten se tak dostal do širšího povědomí čtenářů.
L. S. Senghor použil Césairův neologismus ve sbírce Chants d´Ombre (1939) (česky Zpěvy stínu, r. 1947), v níž má slovo „négritude“ (černošství) metafyzický význam. „Négritude“ (černošství) v ní metaforicky odkazuje na mytický čas, kdy byl člověk svázán se svou zemí, s ostatními lidmi i se sebou samým, - a kdy nebyl sám sobě odcizen.³

Césaira zarazilo, že o sobě antilská společnost podávala klamný obraz – snažila se odcizit od své pravé identity.⁴ Z odcizení černošského obyvatelstva se zrodilo slovo „négritude“ (černošství). Slovo bylo odvozeno ze slova „nègre“ (černoch). Antilané se styděli nejen za to, že jsou „nègres“ (černoši), ale i za slovo, které je takto označovalo, proto se je snažili opsat, parafrázovat. Z tohoto důvodu chtěl Césaire slovo použít (dokonce prosazoval, aby se studentský časopis jmenoval Etudiant nègre). Slovo „nègre“ (černoch) pro něho představovalo slovo-výzvu: cílem bylo proměnit v pozitivum to, co bylo ve slově vnímáno jako pejorativní. Proti vzdalování se vlastní (černošské) identitě pak staví Césaire protějšek jeho významu : akceptování sebe sama (jako černocha).⁵ Přijetím skutečnosti, že jsem „nègre“ (černoch), docházím spásy. Cahier d’un retour au pays natal (Sešit o návratu do rodného kraje) vyjadřuje vědomí vlastního rasového a sociálního původu:⁶ „A moi mes danses, mes danses de mauvais nègre (...) / la danse, il-est-bon-et-légitime-d’être-nègre.“⁷ (můj to je tanec / tanec špatného černocha (...) / tanec - je-dobré-a-legitimní-být-černý). Verš „pêcher maintenant la langue maléfique de la nuit en son immobile verrition“⁸ (lovit zhoubný jazyk noci v jejím nehybném pohybu) znamená uznávat, velebit a oslavovat spásnou moc „négritude“ (černošství), avšak nenechat se jí pohltit.⁹
„Négritude“ (černošství), jak říká Senghor, totiž nemá nic společného s rasismem. Je uznáním a potvrzením vlastního „já“ a nezahrnuje pocit nenávisti vůči druhému. Právě naopak: tím, že uznávám vlastní identitu, své ctnosti i chyby, uznávám též identitu druhého. Potřebuji uznat jeho ctnosti, protože doplňují mé ctnosti.¹⁰ Uznávání a poznávání vlastního „já“ tedy není v žádném rozporu s respektováním druhého.

Césaire si uvědomoval, že hluboko v sobě antilský člověk skrývá pravdivější identitu než tu, kterou se projevoval navenek.¹¹ „Négritude“ (černošství) je hledáním vlastní identity, zasuté hluboko pod slupkou vnějšího zdání. Tuto identitu lze podle Césaira nejlépe nalézt s pomocí poezie. Psaním se totiž utvrzujeme v tom, kdo jsme. Poezie je prostorem hledání sebe sama a návratů k sobě samému. Jak říká Césaire, psaní umožňuje objevovat vlastní hluboké bytí a vyjádřit ho slovem.¹² Tím, že se básník noří k vlastním kořenům, může dosáhnout až na to, co je univerzální.¹³ Básník se dotýká toho, co je hluboce lidské, a tedy společné všem lidem bez rozdílu barvy pleti, což dobře vystihuje Ladislav Novák, který říká že v Césairově poezii „neduní jenom černošské tam-tamy, ale buší v nich svobodné a toužící srdce člověka, ať už barva jeho pleti je jakákoliv.“¹⁴
V Césairově článku z roku 1935 se neologismus objevuje v metafoře „planter notre négritude comme un bel arbre“ (zasadit černošství jako krásný strom). Strom symbolizuje kulturní kořeny „négritude“ (černošství). Stejně jako v prvním článku má i v Cahier d’un retour au pays natal „négritude“ metaforický vztah ke stromu: „Elle plonge dans la chair rouge du sol / elle plonge dans la chair ardente du ciel / elle troue l´accablement opaque de sa droite patience.“¹⁵ (Noří se do rudého masa země / vrhá se do žhavého masa nebe / hloubí matnou tísnivost své vzpřímené trpělivosti). Slovo „négritude“ (černošství) je tedy v obou případech spojeno se stromem, který je základní součástí „césairovské“ poetické krajiny.¹⁶ Básnický obraz totiž odhaluje nejhlubší realitu, a proto je považován za zázračný¹⁷. To souvisí s tím, že byl Césaire ovlivněný surrealismem, který mu „pomáhal nalézt zasutá ohniska jeho vlastní bytosti i černé ohně vzdálených afrických předků, kolektivní podvědomí kmene.“¹⁸

„Négritude“ (černošství) je hledáním vlastní identity. Identitu vlastního já a kořeny vlastní kultury lze nalézt díky poezii. Proto je, jak říká Aimé Césaire, „négritude“ kulturou, poezií.¹⁹

„Négritude“ je poezií, ale přitom má i politický aspekt. V Cahier d´un retour au pays natal se slovo „négritude“ objevuje ve verši „ ... Haiti où la négritude se mit debout pour la première fois“.²⁰ (...Haiti, kde „černošství“ povstalo poprvé). Právě „hommes noirs“ (černoši) totiž povstali v San Domingu v noci ze 22. srpna 1791 proti francouzským kolonizátorům.²¹ Je potřeba převzít ohyzdnou koloniální minulost, která černé obyvatelstvo degradovala, a nechat zrodit nového člověka, nového „nègre“ (černocha), který z ní vyjde „debout/et/libre“ (vzpřímený a svobodný) a pozná „goût amer de la liberté“ (hořkou chuť svobody).²²

„Négritude“ je výrazem hledání identity. Nabádá k cestě za hledáním „já“ jednotlivce. Je snahou o určení kulturní identity afrického a antilského obyvatelstva jako celku a vyjádřením nezbytnosti jeho sebeuvědomění v rovině politické.

¹ Senghor, L. S. : La Poésie de l’action, Stock, Paris 1980, s. 88 – 89.
² Název článku „nègrerie“ uvádí encyklopedický slovník Larousse.
³ Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
⁴ http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
⁵ Hauser, M., Mathieu M.: Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
⁶ Toumson, R. Henry-Valmore, S. : Aimé Césaire, le Nègre inconsolé. Syros, Paris 1993, s. 97.
⁷ Césaire, A. : La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 56.
⁸ Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 58.
⁹ Bernabé, J. : Négritude césairienne et créolité. Europe, Revue littéraire mensuelle. St-Germain de Puy 1998, s. 73.
¹⁰ L. A. Kasende, J. : L’ironie douce, tendre et humaniste de la négritude senghorienne. Ethiopiques, Littérature, philosophie et art, č. 77, 2006.
¹¹ http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
¹² http://www.evene.fr/celebre/actualite/portrait-interview-aime-cesaire-negritude-1322.php (Durand, M. : Eveilleur, Portrait d’Aimé Césaire)
¹³ http://www.evene.fr/celebre/actualite/portrait-interview-aime-cesaire-negritude-1322.php (Durand, M. : Eveilleur, Portrait d’Aimé Césaire)
¹⁴ Novák, L. : „Básník vášnivé touhy a vzdoru“. Doslov in: Césaire, A., Trpký čas, Odeon, Praha 1968, s. 95.
¹⁵ Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 42.
¹⁶ Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
¹⁷ http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable.“)
¹⁸ Novák, L. : „Básník vášnivé touhy a vzdoru“. Doslov in: Césaire, A., Trpký čas, Odeon, Praha 1968, s. 94.
¹⁹ http://www.lire.fr/entretien.asp/ (Aimé Césaire: „La culture, c'est tout ce que l'homme a inventé pour rendre le monde vivable et la mort affrontable“)
²⁰ Césaire, A.: La Poésie. Editions du Seuil, Paris 2006, s. 23.
²¹ Hauser, M., Mathieu M. : Littérature francophones, Afrique noire Océan Indien. Edition Bellin, Paris 1998.
²² Delas, D. : Littérature des Caraïbes de langue française. Nathan université, Paris 1999, s. 49.