17. dubna 2008 zemřel Aimé Césaire, básník a politik, který stál u zrodu hnutí zvaného „négritude“, první vlny boje afrických a antilských intelektuálů proti kolonialismu, otrokářství a rasismu a proti mnohým pozdějším přežitkům těchto fenomenů v myšlení západního světa. Hnutí vzniklo ve třicátých letech 20. století, Aimé Césaire spolu se senegalským básníkem Léopoldem Sedarem Senghorem jsou jeho nejznámějšími představiteli. Za rovnocenné místo ve francouzsky psané literatuře tato první generace bojovala především básnickou tvorbou – dnes se oba autoři řadí mezi přední básníky frankofonní poezie 20. století. Další generace už píše především prózu (stejně jako Césaire pochází z Martiniku ještě Raphaël Confiant či Patrick Chamoiseau).

K nejznámějším Césairovým výrokům patří „À liberté, égalité, fraternité, j’ajoute toujours identité“ (K heslu volnost, rovnost, bratrství vždy dodávám totožnost), stejně známé je i jeho prohlášení „Nègre je suis, nègre je resterai“ (Černoch jsem a černochem zůstanu), které bylo použito jako titul jedné z Césairových knih.

Aimé Césairovi bylo letos 94 let, pocházel z Martiniku, kde ve městě Fort-de-France působil 56 let jako starosta.

Byl aktivním a neústupným bojovníkem až do konce života. Před třemi lety například s odvoláním na osobní důvody a vše, co postuloval ve svých dílech, odmítl na Martiniku přijmout Nicolase Sarkozyho při jeho plánované oficiální návštěvě. O rok později mu při setkání věnoval výtisk své knihy Rozprava o kolonialismu z padesátých let, což je dodnes komentováno jako smělé gesto nesouhlasu se současnou francouzskou politikou.

Bibliographie
Poezie
1994 : La Poésie
1982 : Moi, laminaire
1961 : Cadastre
1960 : Ferrements
1950 : Corps perdu
1947 : Soleil cou coupé
1946 : Les armes miraculeuses
1939 : Cahier d'un retour au pays natal
Eseje
1962 : Discours sur la négritude
1955 : Discours sur le colonialisme
1948 : Esclavage et colonisation