Paszport Polityki (doslovně Pas týdeníku Polityka) narozdíl od čistě literární ceny NIKE není udělován pouze v oblasti literatury, ale jde o cenu v umění jako takovém. Soutěž mezi interprety a umělci v posledním, již 16. ročníku, probíhala celkem v sedmi kategoriích: Literatura, Film, Divadlo, Výtvarné umění, Vážná a populární hudba (2 ocenění) a v kategorii nazvané Kreator kultury (tedy Tvůrce, představitel kultury).

Devětadvacetiletá debutantka Sylwia Chutnik , varšavská rodačka, kulturoložka a absolventka Gender Studies, vedoucí Nadace MaMa, jež se zabývá právy matek, městská průvodkyně po spisovatelských stopách význačných žen, v soukromí potom radikální domácí hospodyně , nemá osobně nic společného se Sławomirem Shutym (jak by se na první pohled, podle podobnosti příjmení mohlo zdát), sociálních témat se však ve své knize dotýká. A ne pouze těch. Kieszonkowy atlas kobiet ( Kapesní atlas žen ) je volný sled čtyř životních příběhů. Hrdinové čtyř „M“ jsou Černá Máňa, paní Marie, Maruše a panopán Marián a tyto pikareskní postavy spojuje nejen to, že bydlí v jednom domě v Opaczewské ulici, ale také vypravěččina citlivost, téma sociální adaptability hrdinů a vykreslení jejich prapodivných životních osudů.

Kniha může připomínat črty – dokumentárně reportážní medailony Zofie Nałkowské (převážně druhá povídka – příběh paní Marie, zestárlé ženy, jež neustále balancuje na pomezí minulosti – války a přítomnosti – výčitek za to, že ona, narozdíl od své matky, přežila). Místy čtenář narazí na přímočarost a obnaženost Michała Witkowského, místy na poetiku již zmiňovaného Shutyho , a to především díky jazykové “prostořečnosti” jednotlivých hrdinů, udržující autenticitu textu. S Černou Máňou se ocitnete na skutečném trhu, byť jen imaginárně, s paní Marií v bombardované Varšavě... Na jedné straně zdlouhavá popisnost a kvazirealismus se tak střídají se subjektivním, emotivním, citlivým vyprávěním a umožňují nahlédnout pod pokličku (na ono “dno”, jako ve hře M. Gorkého či v tzv. černuchách Ludmily Petruševské), respektive za dveře čtyř nájemníků, věkově diferenciovaných, které však spojuje jistý druh outsiderství v současném světě - neschopnost přizpůsobit se většinovému světu, jeho stanoveným pravidlům či požadavkům.

Porotkyně Anna Nasiłowska knihu okomentovala: To, co udělala Sylwie Chutnik, je svým způsobem revoluce v polském feminismu, který se zasekl na propagování západních hesel, ať už v akademických diskuzích, či v médiích, aniž by se nějak více týkal polské reality. Její kniha Kapesní atlas žen hovoří o tom, co je ve městě společné, poukazuje na realitu bazaru, drobné dialogy a každodenní život.

V 16. ročníku byli na cenu v oblasti literatury nominováni ještě Jacek Dukaj za román Lód a Aleksander Kościów za knihu Przeproś, v loňském roce získal cenu Michał Witkowski, v předchozích letech potom například Jacek Dehnel (za román Lala ), performer Sławomir Shuty, Wojciech Kuczok (za antibiografii Gnój, Jerzy Pilch či Olga Tokarczuk, tedy autoři do velké míry překládaní do češtiny.

V hudbě byli Paszportem Polityki oceněni například tito interpreti: kapela Skalpel, umělci Fish a Emade, zpěvačka Anna Maria Jopek, jazzman Ryszard Tymon Tymański, ve filmu potom režiséři mladé filmařské generace – Sławomir Fabicki, Piotr Trzaskalski, Robert Gliński, či režiséři o generaci starší - Jerzy Stuhr a dokumentarista Marcel Łoziński.