I letos ve Francii vyrašily nové romány jako houby po dešti. Libertinská výchova zaujme jak dějem, tak námětem. Název připomíná Flaubertovu Citovou výchovu, popisy Paříž Patricka Süskinda, hlavní hrdina Balzakova Rastignaka, motiv libertinství dílo markýze de Sade. Jean-Baptiste Del Amo tak svou prvotinou navazuje na odkaz francouzské literatury.

Děj svého románu situuje do Paříže, kam se vydá hlavní hrdina Gaspard začít nový život. Ze začátku žije na ulici, ale díky sérii setkání začne rychle stoupat na společenském žebříčku. Po období, kdy si vydělává manuální prací, si prostřednictvím homosexuálních vztahů buduje svou pozici ve společnosti. Jsme v éře Ludvíka XV., v období rozkvětu libertinství. I přesto erotických scén v díle není mnoho, jako by se autor snažil vyhnout klišé nevyhnutelně spojeným s tímto typem literatury. Nemůžeme však mluvit ani o psychologickém románu, na to je psychologie postav příliš komplikovaná a nedůvěryhodná.

Čtenář neunikne detailním popisům těch nejhorších scén Paříže sedmnáctého století. Za horkého letního dne se ocitne v páchnoucích městských uličkách, zakopává o trpící žebráky, asistuje u lékařské pitvy či spatří vraždu novorozeněte. Velkou roli v příběhu hraje i Seina, všudypřítomná Řeka smývající veškeré příběhy velkoměsta.

Spisovatelův styl je dosti obšírný a bohatý, situace vykresluje množstvím přídavných jmen, v jeho slovníku se vyskytují neotřelé výrazy. Kritika mu ale vyčítá, že je občas příliš květnatý a zbytečně zabíhá do detailů a příliš dlouhých popisů.

I přes některé neobratnosti a nepravděpodobnost příběhu je z tohoto románu znát talent mladého začínajícího autora. Shodla se na tom i porota Goncourtovy ceny, která Libertinskou výchovu zařadila mezi nominované tituly na jedno z nejvýznamnějších francouzských literárních ocenění pro rok 2008. A Jean-Baptiste Del Amo chystá pokračování příběhu. Uvidíme tedy, zda se s touto novou výzvou vypořádá stejně obratně, jako ve svém literárním debutu.