Když v roce 1971, po vydání knih Mėnulio savaitė (Týden z měsíce) a Senas fontanas (Stará fontána), vycházel na pokračování v litevském literárním měsíčníku Pergalė (Vítězství) text Striptizas (Paryžius – Roma – Paryžius) litevského spisovatele židovského původu Icchokase Merase, sklidil z oficiálních míst kritiku pro své „neočekávané novátorství“ a nenávaznost na všudypřítomný socialistický realismus. V novele obsažená lyrika a alegorie byla označena za deviaci a následně na to vilniuské nakladatelství Vaga (Valstybinė grožines literaturos leidykla), které do té doby (1960 až 1971) publikovalo Merasovi šest knih, novelu Striptizas odmítlo. To posunulo autora prózy i scénářů do polohy podivína, či nežádoucího autora, až v roce 1972 Meras emigroval.

Novele Striptizas se pak dostává zadostiučinění v roce 1976, kdy ji v Chicagu vydává litevsko-americký měsíčník Ateitis (s přestávkami 1947–1985), a Icchokas Meras je za ní oceněn v listopadu 1977 cenou za literaturu od Asociace litevských spisovatelů (v emigraci).

Text obdržel již mnoho přívlastků, například modernistický, surrealistický, abstraktní, experimentální, existenciální atd., a kritika se shoduje v tom, že je dodnes aktuální. Litevský literární kritik V. A. Jonynas míní, že není možné jen snídat a zároveň číst tuto knížku. Na to je dle jeho názoru až příliš intimní. „Možná že ne hned, ale postupem času tato kniha nepochybně zanechá ve vývoji literatury stopu,“ uvádí Jonynas.

I když Merasovi v překladech vycházejí docela jiné texty, Striptizas s podtitulem Paryžius – Roma – Paryžius pro něj zůstává, nejen pro svoji pohnutou historii, do velké míry zásadní novelou. V litevštině letos vychází ve třetí reedici, vydává ji nakladatelství Baltos lankos.