Jedna z nejvýznamnějších dramatiček Astrid Saalbachová, jejíž hry se uvádějí i u nás, navštívila Prahu v rámci festivalu Dny Severu. Ačkoliv byl tématem festivalu humor, otázka současné podoby divadla v Dánsku příliš veselá není. O to je ovšem skandálnější. Alespoň to plyne z rozhovoru.
AS
Astrid Saalbach
„Myslím, že jsem vždy psala politicky. Snažím se popsat život z našeho západního privilegovaného úhlu pohledu a současně cítím určitou vinu vůči těm, kteří nemůžou žít jako my,“ říká v rozhovoru dánská dramatička a spisovatelka Astrid Saalbach.
Neviditelné město, nebo spíše celý neviditelný svět uprostřed našeho světa. Utajené místo, kam nikdo nepřichází dobrovolně, ani na návštěvu svých blízkých. Místo, kam jsou odsunuti nemocní umírající lidé, o které se nemá kdo starat a kteří zde jen čekají na svou poslední hodinku. Prvotina dánské dramatičky Astrid Saalbachové, která přináší společensko-kritický pohled na lidské vztahy, neztratila ani po více než dvaceti letech nic na své aktuálnosti.
Dánská dramatička Astrid Saalbachová nás ve svém surrealistickém dramatu Konec světa (Verdens ende) z roku 2003 bere do budoucnosti, kterou představuje jako utopickou společnost naklonovaných lidí bez tradičních morálních hodnot. Konec světa je drsná kritika civilizace, drama o identitě, o návratu ke ztraceným hodnotám a o ženách, které společensko-politická situace nutí vydělávat peníze a odsunout mateřství na druhou kolej.
Drama dánské autorky Astrid Saalbachové Požehnané dítě rozehrává lidskou apokalypsu o převrácených společenských rolích mužů a žen. Svět řídí ambiciózní emancipované ženy, rodičky, ale nikoli matky, vedle nichž tiše existují zakomplexovaní citliví muži a jejich nejisté a nesebevědomé děti. Marná snaha o návrat ke kořenům vyráběním domácí zubní pasty a šitím tradičních šatů a bot se rychle stává módním a dobře prodejným artiklem.
Astrid Saalbachová (1955), dánská dramatička a prozaička.
